Přiznám se, že občas mám tendenci sklouzávat do určitých šablon, zvlášť když jsou podpořeny častými zkušenostmi. Pokud se vyskytne na silnici nějaký problém, většina řidičů si asi povzdechne, no jo, ženská. Moje nejbližší okolí mi v tomto dává za pravdu, zdatné řidičky v rodině opravdu nejsou k mání. Ovšem od té doby, co jsem s bývalou kolegyní kdysi absolvoval služební cestu napříč Evropou, jsem si svůj náhled náležitě poopravil a tvrdím, že i ženský živel se může pro místo za volantem přímo klidně narodit.
Stejně je to třeba s fotbalem. K tomuto sportu mně holky v minulosti příliš neseděly. Díky shodě okolností jsem měl o víkendu příležitost zajet na reportáž z utkání ženského fotbalu, který jsem takhle naživo viděl poprvé v životě. A vážně mohu říci, že jsem nelitoval.
Pokud je člověk zvyklý vídat pravidelně utkání druhé nejvyšší fotbalové soutěže, musí se ve svém vnímání trochu přeorientovat, i když jede následně na okresní přebor. Ženská kopaná je pak úplně něco jiného. Souboje o míč, přihrávky, zpracování balónu, taktika na hřišti, to vše divák vnímá úplně jinou optikou. Některé hráčky navíc dokáží do hry vložit přirozenou eleganci, s trochou fantazie to pak vypadá, jako by po trávníku poletoval motýlek.
To ale neznamená, že by byl divák ochuzen o fotbalové momenty, parádní střely, efektní zákroky brankářek, přihrávky mající „oči“. Z toho pak pramení především obdiv k dámám různého věku a různých fyzických dispozic, které jsou zapálené do hry a pro které je fotbal srdeční záležitost, i když pouze jako zábava na ryze amatérské úrovni.
Jsem za to víkendové odpoledne v Protivanově vděčný. Každá taková nová zkušenost je obohacující a přiměje člověka přemýšlet v širších souvislostech. A to nejen o fotbale, nejen o sportu...
