Tohle není nic nového, ale přesto to může některé šokovat: čím větší exot jste, tím větší můžete mít publicitu. To stoprocentně platí o nebinárním Alžbětku. O tomto stvoření jsme si v médiích mohli dočíst, že chtělo upozornit na klimatické problémy tím, že si v Mladé Boleslavi přilepilo jednu ruku větším množstvím vteřinového lepidla k vozovce, čímž zablokovalo provoz v centru města.

Pokud si někdo myslí, že píši o nějakém psychicky nemocném dítěti, tak má svým způsobem pravdu. Nicméně na první pohled je nebinární Alžbětko dospělá dívka, která se však necítí být ani mužem, ani ženou. Sama o sobě proto hovoří důsledně ve středním rodě a stejně tak k ní přistupují i někteří lidé z jejího okolí. 

Alžbětko navíc prohlašuje, že je pansexuální, tedy že se může zamilovat do kohokoliv. Z čistě matematického hlediska by jí to přesně zdvojnásobovalo šance na páteční rande. Jenže reálně se její možnosti blíží nule. Problém totiž v jejím případě určitě nebude v pohlaví, ale v hlavě.

Dle některých stále hlasitějších apoštolů lepší budoucnosti máme povinnost každého z nás brát za to, za co se on sám považuje. Pokud si tedy o sobě někdo myslí, že je požární hlásič nebo větrná elektrárna, pak bychom mu to neměli rozmlouvat. Naopak bychom se měl ujistit, zda někde nehoří, pokud začne pronikavě houkat, případně jej pochválit za výrobu elektřiny, pokud právě zběsile máchá rukama. 

To, co by dříve bylo případem pro psychiatra, se čím dál více vydává za něco normálního, co bychom měli tolerovat. Přestože snad nelze pochybovat, že příroda stvořila výhradně ženy a muže, dnešní „gender“ specialisté nejenže vymysleli, ale také stále více propagují Alžbětka a jim podobná nebinární stvoření. A běda nám, pokud bychom jen zapochybovali o jejich svéprávnosti!

Je tedy jisté, že podobných nešťastníků bude u nás stále více přibývat. Na druhou stranu se můžeme utěšovat tím, že se vlastně nejedná o nic až tak nového. Ostatně již český národní génius Jára Cimrman Alžbětka a jim podobná stvoření podrobně popsal. Tím očividně opět předběhl svoji dobu. Cimrmanův popis pohlavního života tohoto tvora však ve své době biology doslova šokoval, všeobecně se hovořilo o sexuální bombě století. Zdrženlivější Sigmund Freud tehdy razil termín „Sexuelhandgranat“.

Cimrman v Arktidě pozoroval sněžného člověka, který je samosnubný. K rozmnožování nepotřebuje partnera. Jde totiž o muže a ženu zároveň. Dobře je to vidět na způsobu jeho rozmnožování. Cimrman měl to štěstí, že ho mohl skrytě sledovat právě v době říje, a shrnul svá pozorování do výstižného termínu „polární samohana“.

Ještě překvapivější byla skutečnost, že sněžný člověk se jako biologický pár nejen rozmnožuje, ale i chová. „Jeho řeči jsem sice nerozuměl,“ píše sám Cimrman, „z intonace a výrazu jsem však poznal, že u něj nejde o samomluvu, nýbrž o vyslovený dialog, někdy přecházející až v hádku. Vysokou, pištivou fistulí vyčítá a obviňuje, hlubšími hlasovými tóny pak zaujímá pozici obrannou a omluvnou.“

A právě dualita této řeči, toto splynutí 1. osoby „já“ s 2. osobou „ty“ vedlo Cimrmana k pojmenování sněžného člověka výstižným „játy“, které později Angličané zkomolili na „yeti“.

Tak tady to tedy máme: tak dlouho jsme se podobným vtipům smáli, až se staly skutečností…