Bývá zvykem, že se o létu mluví jako o okurkové sezóně, letos tomu tak však bohužel není. Proč bohužel? O počasí se mluví, že mu neporučíš a bohužel koncem června se o tom přesvědčili na jižní Moravě, kde udeřilo tornádo tvrdé síly, z jehož následků se tam vzpamatovávají doteď. Jsem rád, že mohu na tomto místě mluvit o obrovské solidaritě lidí, kteří nezištně pomohli financemi, materiálem, ale i vlastní rukou, a to doslova z celé republiky.

Říká se o nás, že se umíme semknout jen při fandění v hokeji či fotbale, leč tady se podařilo něco skvělého. A tak si myslím, že to s českým národem není tak špatné. Znám i ze svého okolí spoustu lidí, kteří pomohli, a pomoc určitě ještě nekončí. Jsem rád, že i město Prostějov pomohlo svým příspěvkem, protože opravdu každá pomoc se cení. Říká se „Pomoz a bude ti pomoženo“. Věřím, že se nám další pohromy vyhnou a my budeme žít bez tornád. Jak jsem říkal na začátku, přírodě neporučíš, a pokud se k ní budeme chovat tak macešsky, jak to dokážeme jen my lidé, tak nám to vrátí i s úroky. A mazlit se s námi určitě nebude.

Zmínil jsem tady soudržnost našeho národa při fandění. Zde již považuji léto za úspěšné. Nevěřil jsem tomu, ale dosyta jsme si zafandili při fotbalovém Euru. Musím smeknout pomyslný klobouček před našimi fotbalisty, od kterých nikdo nic nečekal. A ejhle, bylo to milé překvapení a snad i příslib do budoucnosti. Doufám, že fotbalové Euro již nikdy nebude taková zpotvořenina, aby se hrálo všude možně, jeden tým byl přitom protěžován, protože hrál prakticky, až na jednu výjimku, pořád doma. Další milou radost udělala v našem městě tenisu zaslíbeném i naše děvčata, když Barbora Krejčíková vyhrála French Open a Kája Plíšková si zahrála finále Wimbledonu. Upřímně jsem nečekal, že budu hned dvakrát fandit u televize při finále grandslamového turnaje svým krajankám. A to jsme ještě netušili, že na olympiádě v Tokiu to cinkne rovnou dvakrát, z toho dvě holky s prostějovskou stopou vystoupaly dokonce až na vrchol.

Nejsem velkým houbařem a tak nevím, zda aktuálně v lese rostou houby. Čeho si ovšem nelze nevšimnout, je narůstání předvolebních aktivit před říjnovými volbami. Upřímně v létě se lanaření voličů dělá hodně špatně, ale kandidáti nikdy nespí. A tak nám vykukují pomalu, ale jistě billboardy, čteme stále více slibujících článků v novinách, někteří si ty tiskoviny rovnou vyrábějí vlastní. Máme tady zase předestřenou světlou budoucnost od těch, těch a těch. Schválně nikoho nejmenuji, abych nebyl obviněn z nadržování, ale přiznejme si, že pokud by každý splnil to, co slibuje, tak se tady budeme mít jako v ráji.

Tomu ovšem věří jen prvovolič, případně jedinec zaslepený vášní k nějaké partaji. Buďme tedy realisté a studujme programy spíše s nadhledem, čtěme spíše mezi řádky a hlavně se podívejme na to, jak budou kandidáti vystupovat v reálu. Ovšem ne v připravených spotech, ale až se jich někdo něco zeptá, že budou muset reagovat střelhbitě a na první dobrou. Zde se mnohdy dotyční pěkně odkopou a body jdou hned dolů. Předvolební debaty nás samozřejmě teprve čekají, ale témat k řešení je už teď dost. A tak mě osobně také zajímá, jakým způsobem k těmto disputacím přistoupí jednotlivé televize. Známe servilnost státní televize, známe nepřipravenost moderátorů na televizích soukromých. Já osobně jsem zvědavý, jak to všechno letos proběhne, protože tyto volby jsou pro mnohé strany bojem o existenci. Jejich vystupování tak musí být setsakra dobře připraveno a propracováno, protože jest tady stále ještě část inteligentního voličstva, která se nenechá opít rohlíkem, případně vyřváváním líbivých hesel, ale chce vidět jasnou vizi a cíl. Zatím je to spíše taková příprava na září, a to jak ze strany kandidátů, tak i ze strany voličů. Ale neusněme a bděme, hlavně my voliči.