Je středa, ráno, před osmou hodinou. Před všemi školami v zemi se houfují děti a náctiletí. Některé obličeje jsou otrávené, jiné nadšené. Možná se mi to zdá, ale někteří zde „stepující“ študáci vypadají zamyšleně. Co? Už první školní den? Ale proč vlastně ne…?
Třeba se, podobně jako já, zamýšlí nad tím, na jak dlouho vlastně do školy jdou. Právem. Koronavirus zcela nevymizel, blíží se navíc podzim. Bude se opakovat stejný scénář, jako loni? Klidně by mohl. Část lidí je sice naočkovaná. Ale: chladnější počasí, více lidí na jednom místě (škola, práce, velké akce) a navíc je před volbami. Co když opět studenti jdou do školy na měsíc a půl? A potom je opět čeká školní půst?
Upřímně, nedivil bych se tomu. Už jen proto, že politická reprezentace už loni ale i letos ukázala, že školství a vzdělání pro ni není prioritou. Proč bychom jinak měli zavřené školy nejdéle v Evropě? Opatření v něm se přijímala překotně, nahodile, chaoticky a někdy také v rozporu se zdravým rozumem? Určitě ne proto, že by vzdělání dětí a práce učitelů naše politiky zajímala…
Navíc, znovu jsou tu volby. Před nimi žádná nepopulární opatření nepřijdou. Ale co po nich? Aha?
Kolem dalších týdnů na školách je zkrátka nadále spousta otazníků. Jen nyní doufejme, že se život v našich vzdělávacích zařízeních znovu nestane obětí politických rozhodnutí. Zachování normální výuky má být nyní konečně na prvním místě.
