V úterý 17. listopadu oslavíme 31 let od počátku sametové revoluce. Symbol klíčků se pomalu, ale jistě mění v roušky. Věřme, že si nějaká parta individuí neusmyslí místo cinkání na Staroměstském náměstí mávat rouškami.
Doba koronavirová omezuje každého z nás. Většina lidí už si na to zvykla. Nedávná demonstrace ze Staroměstského náměstí v Praze je symbolem toho, jak někteří lidé nedokáží respektovat rozhodnutí naší vlády.
Za minulého režimu neexistovalo nerespektovat rozhodnutí shora. A když, tak za cenu vysokých postihů, při notné dávce štěstí řešit situaci útěkem do zahraničí. Jenže co s tím, když můžeme dobrovolně nesouhlasit a za nedodržování opatření nám hrozí maximálně pokuta? Proč někteří lidé vnímají tuto situaci stejně jako komunistickou totalitu mezi lety 1948–1989? Můžeme se volně pohybovat. Prozatím především po republice. Při cestě do zahraničí nám nehrozí kulka do hlavy, ale maximálně pokuta za nepodstoupení testu na covid. Tak kde je problém?
Proč si lidé neváží svobody, kterou i přes nouzový stav mají? Sociální sítě v mnohých z nás probudily „rebely“ a „experty“ na systém, který vláda nyní zavedla. Kolik z těchto lidí by dokázalo vést republiku v době koronaviru stejně dobře jako Prymula, Blatný a spol.? Nejen ministři zdravotnictví, ale také ostatní státní činitelé musí řešit daleko více věcí, než „jen“ koronavirus.
Tak si jich važme! Stejně jako svobody, kterou i přes nouzový stav máme…
