Tohle je opravdová epidemie! Nejenže lidstvo rekordně tloustne, ale zároveň i blbne. Obojí přitom spolu souvisí víc, než si myslíme. Nejokatěji je to vidět na našich dětech. Některé z nich jsou obézní natolik, že je u nich čím dál složitější určit pohlaví. O moc lepší to není ani v případě jejich rozumových schopností. Zde je to však trošku složitější. Zatímco ovládat smartphone zvládají bez problémů už batolata, neuvěřitelným tempem kolem nás přibývá předškoláků, kteří buď nemluví vůbec, nebo jim není ani za mák rozumět. Nejhorší na tom je, že někteří z nich ani komunikovat nechtějí. Díky svým rodičům totiž žijí ve světě, v němž je něco podobného spíše na obtíž.

Jakmile dáte batoleti do ruky chytrý telefon, tak jej prakticky hned začne ovládat. Mnozí rodiče jsou tímto faktem tak unešení, že přístroj už dítěti nechají. Ratolest, která ještě neumí mluvit, se velice rychle naučí, jak si spustit hru nebo video. S mobilem v ruce je nejšťastnější a tráví s ním čím dál více času. Pokud jej nemá, je nervózní a neumí se po delší dobu samo zabavit.

Rodiče v tom problém nevidí, ostatně proč potomku upírat něco, co má v dnešní době každý. Dítě si tedy neomezeně a bezstarostně bloumá ve virtuálním světě, až mu ten reálný, kde si s ním stejně nikdo nepovídá, přestane zcela chybět. Nikdo to neřeší, až do chvíle, kdy učitelka z mateřské školky rodiče upozorní, že jejich syn či dcera nemluví a pokud už to zkouší, pak jim nikdo nerozumí. Prostě se u nich zastavil vývoj řeči i dalších schopností, které s tím bezprostředně souvisí.  Oproti svým vrstevníkům vyrůstajícím bez moderní techniky pak má takové dítě rok i více zpoždění. Je závislé na obrázcích, ale nemá potřebu komunikovat. Na lidský hlas není příliš zvyklé a bere jej pouze jako kulisu, kterou nevnímá o nic více než ostatní zvuky. Z tohoto důvodu neumí napodobit řeč a slova pouze komolí.

Kromě toho, že neumí pořádně mluvit, jsou takové děti zároveň i neohrabané. Chůzí připomínají kačeny, které právě vylezly z rybníka, nejsou schopny přelézt překážku, udržet rovnováhu či kreslit. Pokud už se dají do pohybu, dlouho jim jejich počáteční nadšení nevydrží a velice brzy toho nechají. Tohle vše bezprostředně souvisí s jejich neschopností mluvit.  Mozková centra působící na motoriku totiž zároveň koordinují i mluvidla.

Díky systematické péči dětských psychologů a logopedů se nakonec děti sice pozdě, ale přece jen rozmluví. Tím ovšem celý problém rozhodně nekončí. Už v první třídě mnohé z nich za své první vysvědčení dostanou nový mobil a vše jede ve vyjetých kolejích. Navíc tráví stále více času u počítače... Absolutně tak nemají potřebu se učit velkému množství informací, pokud si stačí vše „vygooglit“. Naopak vše rychle zapomínají. V této souvislosti se hovoří o digitální demenci. Na rozdíl od běžné demence se však netýká seniorů, ale už i těch nejmenších.

Tohle vše je realita, která se těžko změní, pokud se nezměníme my samotní. Zásadní totiž je, jaký příklad našim potomkům dáváme. Pokud budeme vyzvedávat dítě ze školky s mobilem u ucha a doma mu na jeho otázky úsečně odpovídat zpoza monitoru počítače, pak se rozhodně nemůžeme divit, pokud to za chvíli nezačne dělat také... Jestliže však nechceme zvolit kariéru dřevorubce či rovnou bezdomovce, pak se moderním technologiím v dnešní době prostě nevyhneme. Je však velkou výzvou pro nás všechny, abychom se je naučili používat s rozumem a využívat je hlavně tak, aby sloužily ony nám, a nikoliv my jim.