Asi jsem to neměl číst, řeknete si možná někdy, když v nočním tichu brouzdáte po internetu a narazíte na barvitě vylíčený příběh sériového vraha. Pak holt záleží na vaší představivosti. Ti z nás obdařeni bujnou fantazií se plíží ztemnělým bytem ke dveřím, pečlivě kontrolují zámek, pak jakž takž uklidněni uléhají do postele a pozvolna usínají…
Najednou jsem se probudil. Budík ještě ani nestačil zazvonit, když jsem měl nepříjemný pocit, že jsem dávno měl někde být. Aha, zlý sen. No jo, jenže displej mobilu neoblomně hlásí nutnou schůzku ve značně šibeničním termínu. Blázen. Taky se mohl ten lehkomyslný budík nastavit s větším předstihem, bleskne mi hlavou bláhově, jako by za to nebohý přístroj mohl.
Rychle se upravím a raději nečekám na výtah. Uhoněný už na prahu dne skáču do auta. Vyrazím s pořádným odpichem, jenže na konci ulice zbytečně překvapeně zírám. No jo, vždyť tam se vlastně celé prázdniny kope kanalizace! Couvám a na nejbližším místě otáčím auťák způsobem, za který by se nemuseli stydět ani televizní Profesionálové. Objedu blok a vyjíždím na hlavní silnici. Kruci, to je taková zácpa? Houby, to jen přes noc postavili přenosné semafory tam, kde by je fakt nikdo nečekal.
Ale jde to ještě napravit. Beru to zpátky a najíždím na vnější městský okruh. Je sice taky frekventovaný, ale aspoň plynulý. Tedy většinou ano. Fronta aut. A kupodivu opět přenosný semafor. Ani kanalizace, ani kabely, to jen nový přechod k barákům v místech, kde kdysi bývalo pole na kraji města. Marně sleduji neúprosně ubíhající čas a konečně projíždím pár desítek metrů dlouhým úsekem o jednom pruhu.
Teď už to snad bude dobré. S rutinérskou znalostí města projíždím uličkami a míjím školu. Leda tak ve spaní. Ty semafory se snad umí množit! Mrká na mě zase červená. Pro změnu oprava retardéru před přechodem. Ještěže ty práce jsou tak variabilní a člověka to nenudí.
Zahýbám na výpadovku. Z těch semaforových barviček mně vyschlo v krku a sahám po láhvi. Ke své škodě jsem tak promeškal upozornění na slepou ulici. Červeně lemovaný kruh je neúprosný. Už aby byl ten začátek září! Schůzka je v háji.
Do té hrůzy se mísí kradmé zvuky v místnosti. Zločinci! „Klidně ještě spi, jdu nakoupit,“ šeptá známý hlas. Uff! Je sobota ráno, víkend před námi, klídek. Nikam nespěchám. To se mi asi jen něco zdálo…
