Zní to možná neuvěřitelně, ale nový školní rok opravdu začal. Považuji to za takový malý zázrak, ale upřímně netuším, jak dlouho bude v tom standardním chodu trvat. Leč pokusím se být zas jednou optimistou a budu věřit, že přežije alespoň do švestek...

Minulé dva školní roky byly spíše parodií na školství, i když se všichni bili v prsa, jak to bylo skvělé a jak se vše on-line zvládlo. Ale mně osobně chyběl každodenní kontakt s celou „skvadrou“ a celodenní „čučení“ do počítače mi upřímně tak akorát zkazilo oči, sezení u něj záda. Nemyslím si, že jsem sám. Akorát se to nebojím říct nahlas.

Bývá zvykem, že se na začátku školního roku na různých typech studijních ústavů zaměřujeme především na tzv. okrajové ročníky, tedy na prváky a vycházející žáky-studenty. Je to proto, že jedni do školy nastupují a seznamují se s novým prostředím, čímž prochází tak trochu šokovou terapií, končící ročníky se rozhodují o své budoucnosti, což je tak nějak motivuje ke zvýšení aktivity. Šokovou terapii zažívají i rodiče těch nastupujících, především prvňáčků na základním školství. Nedávno jsem zahlédl seznam toho, co je do školy potřeba, a vzpomněl jsem si tak trochu na film Na samotě u lesa, kde dotyčný vyjmenovává, co je potřeba ke stavbě a parafrázoval to na ten seznam ve stylu: „To máš sešity, pera, redispera, pravítka, barvičky, šanony, eurosložky…“ Jemnou kalkulací jsem zjistil, že někteří rodiče budou asi muset prodat ledvinu, protože ceny pomůcek nejsou zrovna nejnižší. Takže jim osobně přeji pevné nervy a bezednou peněženku, případně účet v bance, jelikož vzdělání evidentně něco stojí.

Končící ročníky, to je zase jiná kapitola. Již v září je totiž dobré vědět, na co se připravit. A teď mluvím o přijímacích a maturitních zkouškách. Loňský rok byl pro tyto žáky a studenty spíše úvodem do teorie chaosu, jelikož chvilku bylo všechno tak a za chvíli zase úplně jinak, nejlépe pak v tom samém týdnu. Vyhlášky a opatření obecné povahy se střídaly jako housky na krámě a nikdo už vlastně ani pořádně nevěděl, co platí a co už je v propadlišti dějin. A tak se zase stalo to, že si každý stejnou větu vykládal různě a chaos dostával do dokonalosti. Všichni si pak úlevou vydechli, když všechno tak nějak proběhlo a každý získal nějaký ten svůj papír, a to buď o přijetí někam, případě o složení maturitní zkoušky. Smutné na tom všem je, že se kvůli těm vyhláškám a OOP mezi sebou dokázala pohádat i odborná pedagogická veřejnost, což byla tak trochu škoda. Stačilo totiž pochopit, že jiný typ školy je gymnázium, odborná či zdravotnická škola, a byl by na všech frontách klid.

Tentokrát bych ovšem nerad zapomněl na všechny ostatní žáky a studenty, kteří se také vrací do škol a asi mají pocit, že jsou stále v tom samém ročníku. Loni totiž nezažili vůbec nic, i pro ně to tedy bude spíše rozkoukávání se v prostředí. A třeba na odborných školách, kde většinou třetí ročník odchází na praktickou výuku, to bude opravdu asi divočina, protože natrénovat se nedalo skoro nic, takže to bude systém hozen do vody a plavej.

Nerad bych zapomněl na rodiče, kteří také absolvovali distanční alias on-line výuku, a to tak, že buď přímo, případně jako nezaujatý divák, někdy divák vytočený a sakra zaujatý. Já osobně si jich moc vážím. Věřím, že teď už budou mít klid, o škole budou slyšet jen okrajově a budou se moci věnovat své práci, případně i sami sobě.

Nový školní rok je tady. Přeji nám všem, ať ho přežijeme ve zdraví bez covidu a nervů a ať z něj máme dobrý pocit.