Češi, národ kritiků. A občas znalců všeho. V čase, kdy se to hodí, se měníme v trenéry, politology, lékaře-amatéry nebo energetiky. Stačí si přeci přečíst jeden, dva články o tématu a jsou z nás pomalu odborníci, no ni?
Hlavně jsme však národ kritiků. Kritizujeme poměry v politice (právem) ale taky veřejné dění. I já se k tomu čas od času uchyluji, tentokrát ale budu naopak chválit. A to organizační činnost a kulturní život v Prostějově. Protože ve městě kulturní a společenské dění stojí nejen za povšimnutí ale taky za pochvalu.
Velká čtverka v podobě divadla, kina, muzea a kulturního klubu Duha šlape. Duha nabízí trvale zajímavé akce, organizuje vše možné od vernisáží přes pěvecké soutěže až po festivaly. A nesmí se zapomenout na Prostějovské léto, které skutečně nabídlo skladby pro všechny věkové kategorie a milovníky žánrů. Snad kromě death metalu, ten by ale nejspíš obyvatelé náměstí organizátorům v čele s městem a jeho duhovou organizací neodpustili…
Kino je pak stále plné novinek. Zdá se, že Barboru Kucsa Prágerovou elán ani po několika letech na místě ředitelky neopustil. Výsledkem jsou stavební úpravy, stejně tak ale nové akce a celkové rozšíření nabídky programu. Divadlo pak co chvíli přivádí do Prostějova jak herecká esa, tak talentované mládí. I méně divadelní veřejnosti se pak pravidelně otevírá v podobě prohlídek.
Pravda, Muzeum v tomhle směru trošku pokulhává. Ne že by nenabídlo zajímavé výstavy, naopak: vernisáže umělců jako Franc nebo Šmíd zaznamenaly obrovský úspěch, navíc se podařilo otevřít po letech Bezručův domek. Jenže, marná sláva, personální změny a veřejné propírání problémů v tamním pracovním kolektivu tyto úspěchy poněkud zastiňují. Nicméně, v akci je nová ředitelka, uvidíme tedy, co přinese prvních sto dnů „hájení“.
Kultura v Prostějově ale celkově jede. Teď už jen počkat, zda se nevyplní nejčernější epidemiologické scénáře. A podzim nevystaví kulturnímu dění znovu tvrdou, nemilosrdnou a taky nezaslouženou stopku.
