Tak jsem jednou u televize náhodou stisknul špatné tlačítko a na obrazovce se zjevil míčový sport, na který jsem se nikdy příliš nedíval. Z nabitých ochozů a vzrušeného komentáře jsem pochopil, že ten volejbalový mač není obyčejný přátelák. Možná právě proto, že jsem nesledoval hru, jsem vnímal drobnosti okolo. Před zápasem, přestože proti nám hráli Francouzi, se nedomlouvalo se sudími žádné okázalé klekání, fanoušci byli opravdu fanoušci, nikoli aktivisté s transparenty, nikoho nenapadlo na kohokoli ze soupeřů nějak zvláštně reagovat, ono taky v podstatě nebylo proč. Oproti tomu, co děje na mezinárodní fotbalové scéně, prostě sport jako z jiné planety.

Přes všechna potenciální covidová rizika pomalu nastupujícího podzimu měla úřadující hlava katolické církve potřebu vydat se šířit svoje spíše politická než náboženská moudra do střední Evropy. Nikoli náhodou si liberál s titulem papeže vybral dva státy s kdysi totožnými kořeny, nyní ovšem diametrálně odlišnou politickou reprezentací. Zatímco v Budapešti bylo hlavním poselstvím popíchnutí premiéra Orbána lpícího zcela nemoderně na křesťanských tradicích svého národa, v Bratislavě pak skvělé rezonování s myšlenkově stejně naladěnou prezidentkou Čaputovou. František opět, snad otřepaným kouzlem nechtěného, věřícím i ateistům dokázal, že kázat vodu a pít víno není hodnostářům jeho typu cizí. Když už se tak zaklíná solidaritou a pomocí údajně potřebným, pak by měl být první, kdo ve vatikánských palácích ubytuje příslušné penzum migrantů prchajících z afghánského „pekla“. Možná by jej pak ale skrytí teroristé mávající na letištích americkými doklady donutili změnit staleté zvyky, protože by svým náboženským konáním přece urážel city svých nových spoluobčanů.

Do budoucnosti nikdo nevidí, přesto na ní každému záleží. Když už třeba nikoli kvůli sobě, tedy kvůli svým potomkům. Takže ne náhodou se tímto slovem hemží předvolební programy a billboardy mnoha politických stran. Nesmí to být ale prázdné fráze, jako že zaručeně právě oni vrátí budoucnost naší zemi. Nad tím se lze tak akorát pousmát. Zato takový slib snažit se i našim dětem zachovat národní měnu, českou korunu, proti zprofanovanému politickému projektu jakéhosi eura, vyhlíží podstatně lépe. I náhodou zaregistrované poselství předvolebního banneru tak může vést k dobrému rozhodnutí pro budoucnost.