Český amatérský sport nebyl před koronavirem v ideální pozici. Větší části sportovních odvětví ubývalo dětí, mnohde docházelo k rušení klubů nebo přinejmenším omezování činnosti. Stejně tak postupně stárli a mizeli lidé, kteří byli ochotní dávat svému milovanému sportu něco navíc než jen jeden, dva či tři tréninky týdně. Neplatilo to samozřejmě o všech sportech ani o všech oddílech. Celková realita však nebyla dvakrát nejrůžovější.
Bohužel se ukazuje, že koronavirus část lidí sice probudil a nadchl je do sportu, další ale upadli do ještě větší pasivity než dříve. Týmy postupně ztrácí členy, ti už se znovu nechtějí podřídit určitému režimu nebo jen tomu, že by měli nějakou (neplacenou) činnost vykonávat pravidelně. Smutné.
Jestli je tak někdy vhodná doba pro to, aby jednotlivé oddíly i sporty zapracovaly na náborech, snaze získat si jednotlivce i veřejnost, je to teď. Česká společnost má za sebou příšernou zkušenost v podobě doby, kdy umírali lidé, vše bylo zavřené, nemohlo se prakticky nic. Nyní je čas na velký restart – ve sportu, kultuře, spolkovém životě. Takže podnikat, zkoušet, rozvíjet se, to by měly být teď hlavní cíle. Pokud přitom mnohé kluby a týmy současnou situaci nezvládnou, může jít o jejich labutí píseň…
