Už mě to fakt štve, zároveň ale vím, že není vyhnutí. Už předem bylo jasné, že rekonstrukce Vrahovické ulice spojená s generální opravou dálniční estakády a budováním nových sjezdů z dálnice do Prostějova nebude jen tak.
Pomiňme teď, že město nebo Olomoucký kraj navíc rozhodly o dalších dílčích opravách silnic v centru města. Každodenní realitou je ucpaný Prostějov, který se dusí kolonami vozidel na páteřních komunikacích. Olomoucká, Dolní, Vápenice, Kostelecká, Průmyslová. Těmto ulicím by bylo záhodno se dnes vyhnout, ale říkejte to někomu, kdo spěchá do práce nebo veze děti do školy.
Objízdné trasy jsou natolik zahlcené, že ráno před osmou hodinou a odpoledne od dvou do čtyř musíme desítky minut trpělivě čekat, než se kolona aut pohne a my se můžeme dostat do svého cíle. Pomalu, krokem.
A tak přemýšlím, jak se z toho do konce roku nezbláznit. Receptem může být zkušenost mé kamarádky. „Já jsem už před prázdninami nechala auto v garáži, po letech jsem si koupila nové kolo a jezdím do práce i pro dítě do školky na kole. Autem by to trvalo půl hodiny, já jsem za pět minut doma!“
No tak! Takže auta nechejme auty, sedněme na kola a přečkejme tuto dobu v jejich sedlech! Aspoň se z toho nezblázníme, navíc uděláme něco pro svá těla.
