Pořád se něco děje. Tak se jmenovala oblíbená one man show Miroslava Donutila. Ve stejně rychlém až zběsilém tempu, s jakým populární herec vyprávěl jednu veselou historku za druhou, se u nás v posledních týdnech konaly nejrůznější kulturní akce, které na náměstí často přitáhly mraky lidí. Hovořit během letošního léta o Prostějově jako „ospalém“ městě by tedy byl naprostý nesmysl. Naopak to „žilo“ jako málokde jinde. Jak už to ovšem bývá, i ta nejlesklejší mince mívá dvě strany. A tak zbývá snad zdánlivě nesmyslná otázka: je to tak vlastně dobře?

Kdo v Prostějově jen trošku chce, ten si tu nejen práci, ale i zábavu určitě najde. To je naprosto neoddiskutovatelný fakt sloužící jednoznačně ke cti našeho města. Určitou zásluhu na tom nesporně má i jeho současné vedení. Ovšem stejně jako na všechno na světě lze také na tento fakt nahlížet z různých úhlů. A tak se na druhou stranu vždy najdou lidé, kteří upozorní na to, že všechna tato zábava něco stojí. Zejména pokud jsou akce pro lidi přístupné zcela zdarma a zároveň na nich vystupují umělci zvučných jmen. Může si město něco takového dovolit? Nebylo by lepší peníze investovat do něčeho jiného? Neocenili by lidé daleko více opravené silnice a chodníky, nové cyklostezky, parkování na sídlištích, výsadbu zeleně v bezprostředním okolí města, udržované parky než podobné akce sloužící často nejen k zábavě, ale částečně i k propagaci těch, kteří na ně „pouze“ poskytli „naše“ finance?

Tyto otázky jsou zcela legitimní. Odpovědi na ně však nejsou jednoznačné. Město Prostějov si minimálně prozatím může tento až překvapivě „rozmařilý“ kulturní život dovolit. Hlavní argumenty pro to jsou v podstatě dva. V první řadě jeho hospodaření dlouhodobě končilo s nulovou ztrátou, za první pololetí letošního roku bylo dokonce přebytkové. A zejména na první pohled to není na úkor zásadnějších investic do výše zmiňovaných silnic, chodníků, cyklostezek, parků a dalších věcí, které jsou nezbytné k tomu, aby se ve městě dobře žilo. Ty v Prostějově jsou objektivně ve velmi slušném stavu, přestože i zde platí, že vždy může být lépe.

Samozřejmě i v tomto případě se najdou výjimky. Tou první je nepochybně stav prostějovského „kulturáku“. Svým způsobem by pak i dávalo smysl, že se kultura z jeho prostor dostala ven do ulic, respektive na náměstí. Pravdou je, že vše se zdrželo desetiletou přetahovanou s Manthellanem, který se původně zavázal k tomu, že nový kulturák spolu s obchodním centrem postaví na své vlastní náklady. Pak však o svých záměrech začal mlžit a bylo na problém zaděláno. Nyní už je jasné, že potřebná a důkladná oprava prostějovského kulturáku, který by měl být nedílnou součástí každého města, přijde město na pořádně vysokou částku. A pokud se nebude chtít na dlouhá léta zadlužit, bude muset hledat dotace, kde se jen dá. 

Druhým zásadním problémem města je stav opuštěného prostoru po bývalých jezdeckých kasárnách. I zde existují záměry na vybudování parku, které město dokonce otevřeně konzultovalo se svými občany. Jejich realizace však stále zůstává otázkou budoucnosti a ani v tomto případě rozhodně nepůjde o levnou záležitost. Oba tyto projekty zatíží prostějovský rozpočet víc než cokoliv jiného v posledních letech. Je tedy za těchto okolností prozíravé peníze investovat do zábavy, která se k lidem dostane zadarmo? To již zůstává otázkou spíše budoucího vývoje a toho, jak se městu podaří s oběma velkými, nicméně nezbytnými investicemi vypořádat.

Pořádání akcí, na něž je vstup zdarma, však má ještě jednu na první pohled méně patrnou negativní stránku. Ta vychází z toho, že jen málokdo z nás si váží něčeho, co dostane jen tak. A pokud lidé mohou zamířit na vystoupení kapel zvučných jmen, aniž by za to museli zaplatit, pomalu je to vede k tomu, že začínají být zmlsaní. Vše přijímají jako samozřejmost a jediné, co je zajímá, je hledat na tom chyby. Nedej bože, aby si jinde za koncert zaplatili! Dalším je to pak čím dál víc jedno. Vždy totiž bude platit, že v Prostějově to může žít na plné pecky, ospalé lidi to z jejich spánku neprobudí.

A jaký je tedy výsledek? Pokud to nebude na úkor zadlužení města, pak by rozhodně nebylo dobré zcela odstoupit od toho, co do centra města přináší život a činí z něj skutečně živoucí srdce Prostějova. Na druhou stranu bychom však nikdy neměli zapomínat, že všeho s mírou, ba dokonce „dobrého pomálu“, jak praví moudrost našich babiček.