Rok se s rokem sešel a máme tu znovu 17. listopad. Celá republika si připomíná roky 1939 a 1989, které pro naši zemi byly zlomové. Pád do okupace v roce 1939, upálení Opletala, nádech svobody roku 1989. To vše znamená tento den.
V tento den se ve všech zprávách v republice objevovaly fotografie bývalého prezidenta České republiky Václava Klause, jak hrdinně kráčí po Národní třídě bez roušky.
„Ten, kdo je nosí, se bojí svobody,“ pronesl.
Valná většina lidí dnes nosí roušky. Nemyslím si, že to má nějaký vliv na jejich pocit svobody. Zkrátka děláme téměř to samé jako za normálních okolností, jen přitom máme kus hadru na ústech. Chodíme do práce, můžeme si vyjít ven na procházky a trávit čas s rodinami. Ty nejdůležitější věci máme povolené.
Mnoho lidí si také plete rozdíl mezi nouzovým stavem a stanným právem. Není zákaz vycházení od šesté hodiny odpolední jako za Protektorátu. Nikdo nás nezastřelí, když vyjdeme ven po 21. hodině. Jen musíme počítat s případnou pokutou, pokud k pobytu venku nemáme dobrý důvod.
Bohužel získávám pocit, že dnešní generace se neumí či nechce přizpůsobit vážné situaci. Neustálý boj proti opatřením, vulgaritami promořený internet. V tomto stylu převzali různá kontroverzní rozhodnutí vlády především mladí lidé. Nejsou zvyklí poslouchat.
