Prezident České republiky je oficiálně nejvyšším představitelem a reprezentantem státu. A byť nejsme v prezidentském nebo poloprezidentském systému a jeho pravomoci nejsou z největších, několika podstatnými disponuje. Třeba pověřováním sestavení vlády…
Při současné situaci asi už tušíte, kam mířím. Kdo hádá, že ke zdraví Zemana v době povolebního vyjednávání, má pomyslného bludišťáka. Ano, jak připomínají někteří komentátoři i politici (vesměs opoziční), pro Miloše Zemana nastává nejdůležitější období v jeho mandátu. Nyní to bude on, kdo podle ústavy má důležitou úlohu v politickém dění.
Jenže Miloš Zeman je Miloš Zeman. Opakovaně ukázal, že ústava nebo zákony pro něj mnoho neznamenají (pravomocné rozsudky o omluvách za své výroky, nejmenování Michala Šmardy za Antonína Staňka). Navíc, zatímco jeho aktivita v posledních měsících byla bídná, tedy nulový oficiální program, nyní je prakticky na bodu mrazu. Navrch se neustále množí spekulace o tom, že zeman je na tom zdravotně ještě hůře, než se může zdát.
Samozřejmě, situaci nijak neprospívá skutečnost, že hrad nezveřejnil bližší informace o zemanově stavu. Nechává tak prostor spekulacím. Prezident je schováván. A slova ministryně Schillerové že „vnímal okolí“ nebo kancléře, že prezidenta „ukážou“ pochopitelně taky ničemu nepomáhají. A vlastně spolu s nedávnými Ovčáčkovými modlitbami na sociálních sítích jen situaci zhoršují.
Nejdůležitější politické události desetiletí zkrátka přišly v (pro Zemana) nejméně vhodnou dobu. Politik, který byl zvyklý, že je ho (nejen po fyzické stránce) všude plno, je najednou pěkně uklizený. Bylo by to na úšklebek nebýt pomyšlení na to, že právě on bude do značné míry určovat, kdo v mnoha směrech ovlivní na další čtyři roky naše životy.
