Celou řadu odsuzujících reakcí zcela pochopitelně sklidil nedávný článek ve Večerníku o neznámém střelci, který si v Mostkovicích na mušku své vzduchovky vzal dvojici krásných bílých švýcarských ovčáků. Drtivá většina lidí v souvislosti s ním hovoří jako o vyšinutém sadistovi, na němž samém by se měly vyzkoušet účinky diabolek vystřelených do příslušné sedací části těla.
Takovým reakcím se nelze vůbec divit. Ostatně jen těžko se najde ospravedlnění pro střelbu do zvířat, která se jinak sama nemohou adekvátně bránit!
Přesto si zkusme položit otázku, co by mohlo jinak normálního člověka dohnat až k tomu, aby vzal vzduchovku či jinou zbraň a začal pálit do psů?
Pokud se nad touto otázkou zamyslíme, pak nás napadne snad jediná varianta. Střelba se dá ospravedlnit pouze v případě, že je sám člověk, jeho rodina, případně jeho zvířata v ohrožení, a přitom se nacházejí na svém vlastním pozemku. Jenže i v takovém krajním případě se dá celá situace řešit v klidu. Pokud se psi například dostanou na cizí zahradu, je vždy rychlejší schovat děti do domu než se rychle shánět po pušce. Když je pak hrozba neštěstí zažehnána, nastává čas vše důrazně probrat s majitelem psa. Nikoliv zvíře, ale právě jeho majitel je zodpovědný za případné ohrožení a představuje tak potenciální nebezpečí pro své okolí.
Jenže k podobné krajní situaci v Mostkovicích prostě nedošlo. A další argumenty typu, že psi štěkají a tím ruší klid, snad nikdo nemůže brát vážně. A to obzvláště v případě domu stojícího na okraji obce.
Takže po vší té snaze pochopit motivy střelce nakonec stejně skončíme u zbabělého duševního mrzáka, jenž by si měl na vlastní kůži vyzkoušet to, co připravuje jiným…
