Jste sami líní? A chcete i ze svého dítěte vychovat pohodlného a nesamostatného tvora? Pak to nebude nic těžkého. Dnes se vám v tomto ohledu nabízí celá řada možností. Vůbec nejlepší je potomkovi co nejdříve pořídit chytrý telefon. Díky němu sice bude dřepět v bezpečí domova, ale vy od něj budete mít na dlouhé hodiny naprostý pokoj.
Velmi dobře fungují i další vymoženosti, které s sebou přináší dnešní doba a jež by dříve byly naprosto nemyslitelné. Jedním z nich je tzv. mamataxi. Stačí, pokud každé ráno naložíte své dítě do auta a vyklopíte jej rovnou před školou. Vždyť to má chudáček strašlivě daleko a cesta je tak nebezpečná! Navíc je to mnohem rychlejší a vaše dítě by do školy jinak nikdy nedorazilo včas. Přímo před školou pak můžete vjet do protisměru a zastavit třeba i na zastávce autobusu. Důležité je, aby potomek nemusel přejít jediný přechod pro chodce, po němž projíždí tolik škaredých aut plných spěchajících a nervózních řidičů!
Tohle vše sice od vás bude vyžadovat jistou dávku aktivity minimálně za volantem vozu, na druhou stranu budete moci ostatním rodičům ukázat, že máte pěkné fáro a nikdy byste nedovolili vystavit své nebohé dítě takovému nebezpečí, jaké představuje cesta do školy v době plné aut, pedofilů a nejrůznějších nervózních podivínů!
Je to tak. To, co by bylo v minulosti zcela nemyslitelné, se dnes stalo téměř standardem. Pokud někdo před takovými třiceti lety přivezl dítě do školy autem, tak to představovalo pro daného žáka zároveň ostudu i trest. Jediný důvod, proč by někdo něco takového dělal, bylo to, že dítě zaspalo a nebylo schopno se samo do školy včas vypravit. Tím se vlastně i samo potrestalo, protože po cestě nemohlo pokecat s kamarády.
Dnes je vše jinak. A to navzdory faktu, že školy povětšinou stojí na stále stejných místech, takže vzdálenost pro drtivou většinu žáků logicky zůstává stejná. Jenže moderním rodičům se jakákoliv cesta delší než půl kilometru zdá pekelně dlouhá. Je to prostě tím, že oni sami zásadním způsobem zpohodlněli. Zatímco jako děti školou povinné docházeli do školy každý den třeba i tři kilometry, dnes už by takovou vzdálenost neušli. Vlastně na to ani nemají čas. Takže proč by tedy nejeli autem? A pokud oni sami žijí tímto životním stylem, nebylo by divné, kdyby ho nedopřáli svým milovaným dětem?
Jenže právě ony na tohle vše doplácí nejvíce. Bez důvěry rodičů, že se o sebe dokáží samy postarat alespoň na cestě ze školy, prostě vždycky zůstanou nesvéprávnými tvory bez sebevědomí. A to se s nimi povleče po zbytek jejich životů.
Přitom by stačilo tak málo: nechat si své vlastní obavy a nervozitu pro sebe a dětem víc věřit. Kdo jiný by ostatně měl mít důvěru ve vlastní děti než právě jejich rodiče? Jenže to bychom museli napřed věřit sami sobě...
