V současném volejbalu hraje stále větší roli podání. Tahle skutečnost platí hlavně pro mužskou kategorii, ale s přibývající časem čím dál víc proniká rovněž mezi ženy. Neboť opravdu kvalitní servis je natolik údernou zbraní, že může výrazně ovlivnit průběh i výsledek kteréhokoliv utkání.
Co se týče prostějovských volejbalistek, z historického hlediska asi podání nikdy nebylo jejich vyloženou předností. Každoročně sice mají v kádru některé lépe servírující hráčky, nicméně sázet za každou cenu právě na tuhle činnost nikdy nebyl styl dlouholetého kouče Miroslava Čady ani jeho trenérského následovníka Lubomíra Petráše.
V českých reáliích totiž musí být součástí taktiky těžící z uvedení míče do hry zpoza koncové čáry i poměrně velká míra rizika. A jak Čada, tak Petráš nejsou žádní divocí střelci, nýbrž spíše uvážliví odborníci preferující méně proměnlivé a nejisté prvky.
Opačným přístupem v posledních ročnících UNIQA extraligy ČR vyniká především družstvo KP Brno. Tam se převážně mladé plejerky vůbec nebojí na podání pořádně riskovat, samozřejmě s posvěcením svých lodivodů. Někdy to přinese dílčí úspěch v podobě cenného vítězství i nad papírově silnějším soupeřem, jindy naopak přijde propad vinou porážky od papírově slabšího.
Hodně totiž rozhoduje, jestli Královu Poli (či jakémukoliv podobně založenému týmu) zrovna jde nebo nejde na servisu karta. Jednou můžete nasázet třeba dvacet es a přímých bodů z podání, podruhé jich pro změnu pětadvacet zkazíte. Prostě divočina, do níž hanácký klub v dohledné době určitě nepůjde.
Zajímavé však je, že VK současné pojetí Jihomoravanek evidentně nesedí a opakovaně s nimi prohrávají vzájemné duely. Přitom se dá říct, že výkonnostně jsou na tom oba kolektivy srovnatelně. Asi trochu vzniká určitý komplex. Hned v příští bitvě s kápéčkem by to chtělo jej zavčasu zlomit.
