Home-office zasáhl mnoho z nás. Já se rozhodl začít péct chleba z kvásku. To mě donutilo jít do obchodu pro kypřicí prášek. A jak to dopadlo?
Jako první jsem zaparkoval auto u Lidlu v ulici Újezd. Šel jsem k budce, kde jsou nákupní vozíky. Čekala tam hromada lidí. Neměli s čím vejít do supermarketu, který vyžaduje, aby každý nakupující byl vybaven vozíkem. Jak postupně lidé vycházeli, vyměňovali si je společně s drobnými, které v nich byly. Po asi pěti minutách se dostala řada i na mě.
Vzal jsem tedy vozík a šel dovnitř. Jak říkám, kypřicí prášek byla jediná věc, kterou jsem měl na seznamu. Velká motanice a hromada lidí úplně zbytečně s vozíky. Zahlédl jsem malého kluka, který si šel koupit nějaké sladké pečivo a utíkal k pokladně. Fronty se kvůli košíkům táhly poměrně daleko, i když lidé měli minimální nákupy a nebylo jich moc.
Můj nákupní vozík čítal pět sáčků kypřicího prášku. Doba nákupu patnáct minut. Musím uznat, že toto opatření vlády přišlo velmi pozdě a prakticky už zbytečně. Všichni měli poctivě nasazené roušky a vozíky, které nutí dodržovat alespoň dvoumetrové rozestupy. Je to jediné pozitivum, jež jsem na svém nákupu shledal. Smutné.
Pracovnice Lidlu se musela proplétat mezi vozíky s paletou a lidé si vzájemně překáželi. Je tu ovšem ještě jedna velmi pozitivní věc – všichni se navzájem alespoň očima usmívali nad kuriozitou situace.
