Jako malé děti jsme často používali rčení, že opakovaný vtip není vtipem. Už ale nejsme caparti. A pokud koronavirus lze vzdáleně považovat za anekdotu, tak jen za hodně nepovedenou. Jejíž třetí verze v mírně obměněném znění právě nastává.
Z mého pohledu je představa, že znovu na delší dobu téměř vše paralyzuje vládou vyhlášený lockdown, naprosto děsivá. Od nově složené státní generality to podle předvolebních proklamací sice hrozit nemělo, ovšem pod tíhou okolností jdou veškeré sliby často stranou.
Naprosto evidentní přitom je, že mocnými zavedený systém „boje“ proti koronaviru nefunguje ani zdaleka tak, jak podle informační propagandy měl. Více než polovina obyvatel České republiky je naočkovaná, přesto počet pozitivně testovaných roste takřka srovnatelně s předchozí vlnou.
Nedělám si iluze, že vina za tenhle stav se samozřejmě hodí právě na neočkované. Ostatně už i v naší zemi započala jejich diskriminace s jasným cílem změnit názor vzdorujících. Může člověk s odlišným přístupem v natolik morálně nemocné společnosti vůbec zůstat vnitřně i reálně zdravý?
