Vítr je zpropadená věc. Ne nadarmo jsou fotbalisté raději, když prší, než fouká. Svižný sobotní vichr dával tušit, že to nebudou mít hráči obou týmů na hřišti jednoduché. Vítr pravda neznamenal pro nikoho evidentní výhodu či nevýhodu, protože nefoukal v podélné ose hřiště, ale spíš kolmo od jihu.
Tak se stávalo, že výkopy brankářů končily často v zámezí u hráčských laviček. Svou roli snad sehrálo kvapné proudění vzduchu i při vyloučení Machynka, který se tak dlouho natahoval po stále unikajícím míči, až zasáhl jiný kulatý objekt, totiž soupeřovu hlavu. Navíc šlo o bývalého spoluhráče Lutonského, což jistě Luboše mrzelo víc než předčasný odchod pod sprchy, který přijal bez jakýchkoli výhrad.
Přestože v průběhu utkání vítr postupně slábl, mohl částečně přispět i k vyrovnávací brance po dalekonosné Kopřivově střele. Obecně platí, že ve větru by se měla střelba na bránu hojně zkoušet, což se domácím příliš nedařilo. Ale sláva za ten bod.
