Jakmile se ve volejbalu protáhne některé utkání na kompletních pět setů, je v podstatě jisté, že doba jeho trvání přesáhne dvě hodiny. Docela běžně se časomíra tiebreakových duelů zastaví i za metou dvou a čtvrt hodiny. Ale aby zápas při výsledku 3:2 měl více než dvě a půl hodiny, to už se stává málokdy.
Sobotní přetahovaná mezi ženami Prostějova a Ostravy se do téhle pomyslně nejvyšší kategorie extra dlouhých střetnutí zařadila. Začala přesně v 17.00 hodin a skončila v čase 19.34, tudíž ukrojila ze života vytrvalých aktérů i fanoušků úctyhodných 154 minut. Pro domácí tým a jeho příznivce stála prodloužená doba určitě za to, neboť se povedlo urvat cenné vítězství 3:2.
Při zpáteční cestě z haly Národního sportovního centra PV domů jsem pak vzpomínal, kolikrát za patnáctiletou historii VK se stalo, aby nějaký mač byl ještě delší než ten dosud poslední. Ke kompletnímu výčtu by bylo potřeba mít dostatek volného času a zapátrat v archivech, ale okamžitě mi na mysli vytanulo jedno památné a co do hraného času nejspíš rekordní utkání.
Šlo o jeden z prvních ročníků působení vékáčka v evropské Champions League, kde Hanačky tenkrát před více než dekádou let svedly neskutečně strhující boj s tehdy extrémně silnou Rabitou Baku. Ázerbájdžánský kolos měl spoustu peněz, díky tomu hvězdné akvizice z celého světa, a tím pádem i obří ambice. Mančaft ze srdce Moravy jej přesto skolil 3:2 za dvě a tři čtvrtě hodiny, snad si to pamatuji přesně.
Vzhledem k faktu, že v sobotu 6. listopadu 2021 šlo „pouze“ o řadový extraligový střet dvou českých klubů, nebude jeho památnost určitě zdaleka taková, jako v případě nezapomenutelného skalpu zmíněné Rabity. Přesto si i tento maratonský počin zaslouží aspoň malé místečko v dějinných análech sportu pod vysokou sítí.
