Je už měsíc po volbách, dokonce se schyluje k nové vládě. Zdá se už téměř jisté, že tu pořádně těžkou káru s názvem Český stát teď potáhne Spolu spolu s Piráty a STANem. A už se mluví o řadě priorit: nezvyšování daní, rozumnějším hospodaření, jiné zahraniční politice. Nebo třeba o slušnější politice. Bohužel, platí zde Maslowova pyramida lidských potřeb.
A slušnost nebo zahraniční politika jsou v tomhle případě až v ústranní. Základem je pochopitelně strava a taky bydlení, základní jistoty. Jenže zatímco snad jen málokdo v Česku hladoví, sehnat prostředky na bydlení je už dnes problém i pomalu pro středněpříjmové obyvatele. Nejednou jsem už četl vyjádření ve stylu „bydlet ve vlastním není právo“. Už brzy se ale může přeměnit na „bydlet není právo“. Ve chvíli, kdy i v menších městech hodně přes čtyřicet procent příjmu domácnosti pohltí jen nájem a energie, v mnoha případech i hodně přes polovinu, je situace už kritická. Jenže zavzpomínejme: jak moc téma bydlení (nejen) pro mladé rezonovalo? S jistou vizí, i když překonanou, přišel Andrej Babiš. A sem tam to zmínila třeba šéfka TOP 09 Martina Pekarová-Adamová. Je toho ale po čertech málo. Přitom umožnění dostupného bydlení by mělo být jednou z priorit politiků a vlád obecně by mělo být právě tohle téma. Jenže bohužel. Zatím je spíše na okraji zájmu. A s dosavadním hospodařením státu se nedá očekávat, že by nová garnitura měla vůbec šanci v tomhle směru něco kloudného udělat. Rád bych se však mýlil.
