„Vem praporek a běž!“ Tohle je stále častější věta na hřištích nejnižších fotbalových soutěží. Důvodem je nedostatek rozhodčích. Hráčům a trenérům, kteří si přijdou čutnout, respektive zataktizovat na utkání, reálně hrozí, že budou muset vzít zavděk i jinou rolí, než s jakou počítali…
Je to přitom důsledkem dlouhodobého problému, který postihuje nejen fotbal, ale třeba taky florbal. Tím je neochota sportovců stát se rozhodčími. A jednak si tak přivydělat, zadruhé však také přispět k férovému a zároveň kvalitnímu vedení zápasů. Právě (domnělá) neférovost výroků sudích, zaujatost či neznalost jsou přitom setrvale mužstvy i fanoušky kritizovány. Jak se ale v Česku ukazuje, kritiků je vždy hodně. Lidí ochotných ale kromě kritiky přispět i k řešení problémů už je mnohem méně.
V případě rozhodčích je to dlouholetý trend. Může za něj mnohé. Pro lidi jsou to „zabité“ víkendy, někteří snad nepovažují odměnu za výkon rozhodčího dostatečnou. Jiní jsou líní, další potenciální adepti si nevěří. Jsou ale i tací, kterým jednoduše vadí chování lidí, co se kolem sportu motají. Urážky, posměšky, nevděk, to jsou velice časté úkazy na sportovištích. A je dost těžké si představit, že do takového prostředí někdo dobrovolně jde pískat.
Co se tedy týká peněz nebo nároků na rozhodčí, zde se asi nepohneme. Jedno však udělat můžeme – být slušnější. K nim i k sobě.
