Nejen během Dušiček a nejen na parkovištích před supermarkety. Policisté jsou v uplynulých týdnech zahlceni oznámeními o vykradených autech v Prostějově. U hřbitovů, na parkovištích, na sídlištích i v samém centru města. Náhoda? To v žádném případě. My sami zlodějům nahráváme a přímo je vybízíme, aby nás okradli.
Nedávno jsem zaparkoval u Národního domu a mimoděk jsem si prohlížel okolostojící auta. Nevěřil jsem vlastním očím, co jsou lidé ve vozidlech schopni nechat a vzdálit se i na několik hodin. Kabelky, notebooky, foťáky, dokonce jsem viděl odloženou peněženku na palubní desce. Promiňte mi to slovo, ale toto není jen ledabylost, ale naprostá zhovadilost.
Kdysi mi jeden policista ukazoval fotografie vykradených aut. Z nich bylo patrné, že zlodějům stačí chvilička, například vzít dlažební kostku, rozbít okno a jen natáhnout ruku... Proč by to například nenapravitelný recidivista chtivý peněz třeba na drogy neudělal? Vždyť ty věci ledabyle ponechané v autě přímo volají – VEM SI MĚ!
Už několik let známé policejní heslo, že auto není trezor, se i mně už zdá zprofanované, ale když o tom tak přemýšlím, je zcela výstižné. A pokud si to neuvědomíme a budeme se tvářit, že zrovna nás nepostihne něco takového, že nám zloděj vysklí okno a z vozidla si vezme, co mu sami nabízíme, bude těchto případů čím dál tím víc.
