Úvodní část aktuální sezóny měly prostějovské volejbalistky i všechny jejich soupeřky z nejvyšší české soutěže zápasově nabitější. Od 25. září až do 20. listopadu se UNIQA extraliga žen ČR 2021/22 hrála (kromě jediného týdne) v pravidelném rytmu sobota – čtvrtek – sobota, do toho ještě přišly duely národního poháru.
Během těchto necelých dvou měsíců tak nebylo moc prostoru na nějaké fyzicky náročnější trénování či drilování, jež se muselo stihnout ještě v předchozí letní přípravě. Všechno logicky směřovalo k co nejdůkladnějšímu nachystání na každé jednotlivé střetnutí, mezi nimi pak všude vládla spíš rozumně volnější udržovací náplň.
Až poslední dobou se ligový peloton rozdělil na dvě poloviny podle toho, které týmy se zapojily do evropských pohárů a které ne. Kolektiv VK tentokrát patří po dlouhatánské době do druhé skupiny, tudíž teď hraje jediné utkání každý týden. A v takovém případě se samozřejmě otevřela otázka, jak s tímhle režimem obnášejícím nižší počet mačů správně naložit.
Přátelským soubojům momentálně není nakloněna covidově problematická doba, tudíž zvítězila varianta plejerkám naložit víc tréninkové dřiny. Jak kondiční v podobě oživení fyzičky, tak herní z hlediska náročnějšího procvičování jednotlivých činností podle daných postů a jejich specializace. Při koronavirové izolaci asistenta kouče Lubomíra Petráše dostala hodně prostoru s mančaftem pracovat kondiční specialistka Solange Soares, holky dostaly víc zabrat. A po hladké porážce 0:3 od Králova Pole vznikly trochu tendence ospravedlnit výsledek větší únavou.
Hlavní lodivod Miroslav Čada rázně utnul podobné snahy hned v zárodku dost důrazným způsobem i s pomocí zvýšeného hlasu. Konkrétně šlo o jeho rázné konstatování, ať nikdo nehledá blbosti (rozuměj zástupné problémy). A že když je čas zapracovat na dlouhodobějším rozvíjení výkonnosti hráček, je potřeba jej využít. Každopádně vyvážit vhodným způsobem veškeré potřebné složky jak tréninkové, tak zápasové představuje skutečnou alchymii. Kdo ji zvládne zdárněji, ten má potom víc šancí na úspěch.