Je to pořád dokola. Očkování nás prostě neochrání před nákazou covidem, nýbrž u nás pouze sníží, nikoliv však vyloučí riziko těžkého průběhu onemocnění. Tohle platí zejména pro ohrožené skupiny obyvatelstva, kam patří lidé obézní, starší či zatíženi různými dalšími chorobami. Ač toto vše bylo řečeno milionkrát a jednou, pro ty méně bystré je dobré tuto informaci občas zopakovat. Kdo ji však ani navzdory tomu není schopen pochopit, neměl by snad mít právo chodit k volbám.
Už od samého začátku očkování proti nemoci covid-19 se vytvořila početná skupina lidí, kteří se zařekli, že „se očkovat nikdy nenechají“. Důvody měli různé: někdo se očkování bál, někdo jej považoval za spiknutí nadnárodních farmaceutických firem, další nevěřil, že nějaký covid existuje, jiný tímto způsobem chtěl vyjádřit nesouhlas s vládou a jejími nařízeními. Ti nejrozumnější z odpíračů měli celkem pochopitelné obavy z rychlosti uvedení vakcíny, které se z jistého úhlu pohledu dalo považovat za zázrak. Ovšem i ten se dal zdůvodnit naléhavou potřebou s pandemií něco rozumného co nejrychleji udělat.
Ještě před prvním Čechem byla vakcína úspěšně otestována na mnoha dobrovolnících a očkovat se bez zbytečných okolků nechala třeba i britská královna. Už od počátku muselo být tedy všem jasné, že pokud nám očkování nepomůže, tak nám určitě ani neuškodí. Jenže podobné argumenty nikdo z odmítačů slyšet nechtěl. Bylo fascinující sledovat, jak od začátku ze strachu či z přesvědčení brojili proti neškodnému píchanci, o němž sice nebylo jisté, že jim pomůže, ale bylo jasné, že jim ani neuškodí. Snažili se přitom přehlížet virové onemocnění, o němž tedy nebylo zřejmé, zda jim ublíží, nicméně bylo nad slunce jasné, že jim určitě v ničem nepomůže…
Ve svém svatém nadšení se někteří z nich cítili jako skuteční bojovníci proti establishmentu. Něco jako partyzáni. Jedna věc však byla zarážející: zatímco většina odbojových skupin v dobách nacistického či komunistického režimu pracovala v utajení, tito bojovníci za svobodu byli naopak od samého počátku skutečně hlasití a často i vulgární. Do světa s nebývalou hrdostí vytrubovali, že nejsou ovce, což se dle nich o ostatních rozhodně říct nedalo. Bylo zajímavé sledovat, jak mnozí z nich ze svých postojů postupně ustupují. Často to bylo pod příslibem jistých benefitů jako například možnosti zahraniční dovolené či naopak vyhnutí se stále narůstající státní šikaně ve formě nutnosti neustálého testování, které si nakonec museli začít hradit z vlastního.
Co však s tím? V jednom ze svých komentářů jsem již napsal, že nutit někoho do očkování je blbost. Každý z nás má totiž právo na chyby, za které se následně platí. Pokud tedy někdo v nevinném očkování vidí omezení své svobody, pak ať si za tímto svým názorem skutečně stojí. Ať nečeká, že ostatní za něj budou cokoliv platit. V případě neočkovaných covidových pacientů jde o pobyt v nemocnici, který prostě není zadarmo. Ostatně výše uvedené by se dalo vztáhnout i na další chování. Kouříte? Chlastáte? Fetujete? Přejídáte se? Nehýbete se? Výborně – je to samozřejmě pouze a jedině vaše věc. Váš život má stejnou hodnotu jako kterýkoliv jiný a žádný doktor by vám nikdy neměl odmítnout pomoc. Bylo by však spravedlivé, abyste si v případě léčby následků vašeho životního stylu za lékařskou péči pořádně připlatili. Ono totiž zdravotnictví nikdy nebyla levná záležitost a vaše hrdost by vám neměla dovolit, aby na vaše neduhy museli doplácet jiní.
Mnozí z těch, kteří se nenechali očkovat, veřejně jásali nad aktuálními vzrůstajícími počty nakažených. Viděli v tom totiž potvrzení svých názorů o tom, že očkovaní je k ničemu. Zcela přitom ignorovali fakt, že při stejném počtu nakažených je prokazatelně výrazně méně lidí s těžkým průběhem v nemocnicích, než tomu bylo loni.
Jisté je, že nikdo z nás tady nebude věčně. Nicméně každý z nás může udělat mnohé, aby druhým nebyl zcela zbytečně na obtíž.
