Ve středu 25. listopadu má svátek Kateřina. Všem se nám vybaví notoricky známé přísloví „Kateřina na ledě, Vánoce na blátě“. Jak to bude letos? Informace z různých meteorologických stanic se různí. Nezbývá než pořád doufat.
Za posledních několik let byla možnost vytáhnout děti na saně nebo na lyže mizivá. Sněhová nadílka si dělala, co chtěla. To typické kouzlo zimy, které si minimálně lidé jako já pamatují ze starších filmů, je pryč. Má generace, už dvoutisícovka, má poslední řádnou sněhovou nadílku velmi zamlženou a pořádně neví, co je to sníh. Každým rokem doufáme v bílé Vánoce. A i když jsem i trochu vyrostl, moc bych si přál i nyní vytáhnout sáňky a sjet nějaký pořádný kopec. Jenže poslední roky počasí těmto radovánkám nepřeje.
A proč to tak vlastně je? Působí na padání sněhu v naší zemi globální oteplování či snad příliš velká aktivita firem znečišťujících ovzduší v České republice? Nevím, výzkumy se různí a nedá se určit, kde je viník. Nejsem odborník, abych dokázal posoudit rozdíl mezi relevantním a irelevantním výzkumem. A odborníků jako šafránu…
Česko je v mírném podnebném pásu a daly by se tu čekat občas i kalamity. Ale kde nic, tu nic. Nejmenované televizní stanice hovoří o kalamitě, když napadne pár centimetrů sněhu. Pořádná zima, kdy jsem otevřel dveře a nemohl jít do školy, protože nebylo ani vidět ven, už nejspíše nikdy nepřijde. Česká republika se pomalu, ale jistě „přesouvá“ do subtropů, pravděpodobně se můžeme těšit na zimy podobné těm v Chorvatsku. Občas pár vloček, jindy déšť.
