Panu premiérovi opravdu není co závidět. „Proč jsi mi ublížil?“ ptal se jej jeho vlastní syn Andrej před novináři. Zároveň mu u příležitosti jeho narozenin oznámil, že dle závěru odborných lékařů je po psychické stránce zdráv. Kterého otce by něco takového nepotěšilo?
Andreje Babiše očividně ne. Spíše jej to zaskočilo, po celou dobu extempore svého syna se schovával za ochranku a koukal na něj nepřítomným pohledem. Neprojevil jediný náznak snahy si s ním celou záležitost vyříkat a vysvětlit mu, proč na něj před lety přepsal farmu Čapí hnízdo a pak jej poslal „na prázdniny na Krym“ ve společnosti ruského řidiče. Zachoval by se takto opravdu nějaký jiný otec?
Z toho všeho je více než patrné, že Andreji Babišovi je jeho syn z prvního manželství naprosto ukradený. To pak vysvětluje, jak je možné, že právě na jeho zdraví přísahal, když hovořil o tom, že nikdy nebude zasahovat do práce novinářů v tiskovinách, jež mu patří. Je přitom až s podivem, že tutéž přísahu nepronesl i v případě tvrzení, že stane-li se premiérem, tak po čtyřech letech v politice skončí.
Vše nasvědčuje tomu, že stejným způsobem jako ke svému synovi premiér přistupuje i k občanům ČR. A to navzdory faktu, že za jeho vlády došlo k nevídanému navýšení platů, a to zejména u státních zaměstnanců. Ty jdou však „překvapivě“ ruku v ruce s nepředstavitelným nárůstem dluhu státního rozpočtu, z něhož jsou tyto mzdy vypláceny. Dává tohle nějaký smysl? Jak je to vůbec možné?
Nabízí se varianta, že tyto peníze neputují k lidem pouze za jejich práci, ale i s ohledem na to, že je jejich „dárce“ k něčemu potřebuje. K čemu by to tak mohlo být, na to ať si každý odpoví sám…
