Že se každý jazyk v průběhu času mění, je známá věc. Možná jste viděli úspěšnou českou detektivku Nahá pastýřka, kde různý pravopis slova hypotéza pomohl k odhalení pachatele vraždy. Mění se nejen gramatika, ale také slovní zásoba. Slova sice existují dál, ale frekvence jejich užívání se z hojnosti blíží nule a naopak.
Vezměme si třeba takové „vymoženosti“. V dnešní době slovo, které se pronese či napíše poměrně výjimečně. Jenže střední a starší generace pamatuje jeho časté používání, samozřejmě s ustáleným adjektivem „socialistické“. Mezi takové socialistické vymoženosti patřilo třeba bezplatné zdravotnictví a školství, sociální zabezpečení spojené se samozřejmostí zaměstnání, bezplatné používání dálnice nebo třeba bezúročné novomanželské půjčky.
Režim se změnil a vymoženosti jsou ty tam. Ovšem máme za ně dobrou náhradu. Tentokrát jsou to „hodnoty“, samozřejmě též s nezbytným adjektivem „evropské“. Nejsem si sice jistý, že třeba taková „solidarita“ či všeobjímající „lidská práva“ jsou příznačné pouze pro evropský kontinent, ale upřesnění je zde zřejmě nutné.
V rámci oné zmíněné solidarity se západní Evropané plácli řádně přes kapsu a začali se před několika lety kulturně obohacovat, ať to stojí, co to stojí. A že to stojí nejen hodně peněz, ale i zbytečně zmařených životů nevinných obětí, je za ta léta dostatečně známo. A nedosti na tom. Ony se také štědře financují různé nevládní organizace, které si pořizují tak levné věci jako námořní plavidla, aby na nich mohly systematicky přivážet k italským, maltským, řeckým, kyperským nebo španělským břehům, takto hranicím Evropské unie, spoustu nás kulturně obohacujících nových spoluobčanů. Samozřejmě za souhlasného mručení z Bruselu a Berlína.
Jenže ouha. Cesty migrantovy po evropské pevnině vstříc Německu jsou nevyzpytatelné. Titíž mladí, dobře oblečení a drahými mobily vybavení Syřané či Iráčané se s turistickým krytím vypravili trasou přes Bělorusko a Polsko. Jejich hybatelé jim ale zapomněli detailně vyložit geopolitickou situaci. On totiž Abdul připlouvající lodičkou někde na Sicílii je vítaný pracant a kulturní obohacovač, zatímco jeho bývalý soused Ibrahim snažící se proniknout přes bělorusko-polskou hranici je v očích téhož Bruselu a Berlína živel, hybridní agresor a rozvraceč drahé Evropské unie. To ty tisíce chudáků na čáře, rovněž hranici EU, proti po zuby ozbrojeným polským hrdinům s těžkou technikou fakt nemohou tušit.
Vzpomínám si, jak před šesti lety uspořádal Večerník unikátní misi a reportoval přímo z maďarsko-srbské hranice, kde se oškliví Maďaři tenkrát – jaká hrůza – snažili stavět ploty. Pokud by se měla podobná cesta nyní zopakovat, nebylo by ani kam. Poláci totiž pro jistotu „strážce demokracie“ ke své východní hranici ani nepouští.
No co, ono to zase nějak dopadne. Sice možná pár dětí umrzne ve východoevropských lesích, ale aspoň se neutopí ve Středozemním moři. Hlavně že máme ty evropské hodnoty, které si musíme pořádně střežit jako oko v hlavě. Škoda že jimi jsou hlavně pokrytectví a dvojí metr.
