V kolektivních sportech včetně volejbalu existuje jedna významná okolnost týkající se přípravy, o které se možná až tolik nemluví, ale má poměrně velkou důležitost. Jde o to, v jakém počtu družstvo trénuje týmové herní věci, což má přímý vliv na kvalitu celého procesu.
Pokud se podíváme konkrétně pod vysokou síť, je samozřejmě obrovský rozdíl, jestli se mančaft většinově připravuje dejme tomu v méně než deseti lidech, nebo jich má pravidelně k dispozici kompletních dvanáct (či případně ještě víc). Soutěžní zápasy se totiž hrají šest na šest a logicky je maximálně záhodno tento plnohodnotný model co nejčastěji nacvičovat během tréninků.
Ženské áčko VK Prostějov však mívá v posledních letech spíš užší kádr, proto si o přípravných jednotkách v „tuctovém“ složení musí skoro vždy nechat jen zdát. Moc nepomohl ani letošní model se zařazením většího množství juniorek na soupisku dospělého výběru, mladé talenty naskakují méně často oproti původním představám.
Když se k tomu opakovaně přidávají časté tréninkové absence kmenových členek A-týmu z různých důvodů (zdravotních, studijních, osobních i jiných), jen málokdy se během této sezóny povedlo dát kouči Miroslavu Čadovi dohromady celou dvanáctku pro optimální pilování hry. Čímž se pak výkonnost pochopitelně nedá zvyšovat tak, jak by teoreticky mohla.
Čerstvé angažování dvou posil Kláry Faltínové a Pavly Meidlové je v daném ohledu velmi podstatnou zprávou. Počet prostějovských volejbalistek rázem znatelně vzrostl, herních tréninků šest proti šesti by tak mělo v porovnání s dosavadní praxí výrazně přibýt. A potenciál k růstu kvality výkonů půjde nepochybně nahoru. Teď jen situace dobře využít.
