Těsně, ale přece. Postup o úroveň výš jako by byl pro Konici prokletý. Přitom když se člověk podívá na výsledky klubu z dlouhodobého hlediska, je to snad poslední meta, která Sokolu chybí pro to, aby řekla, že je sezóna úspěšná. Konice je trvale ve své soutěži jedním z nejúspěšnějších týmů, pravidelně sbírá umístění těsně pod úplnou špicí tabulky, soupeře dokáže přehrát a pyšní se poměrně širokým kádrem. Chybí opravdu jediné, první místo a možnost o vlastním postupu rozhodnout.
Vždy se totiž nakonec objevil jeden ze dvou faktorů. Buď tým, který byl ještě o malý chloupek úspěšnější (šťastnější, chcete-li), nebo přesun do skupiny. Ten z roku 2019 klubu výrazně uškodil. Jak ostatně prorokoval trenér Petr Ullmann, pro Konici budou zápasy ve skupině „B“, kde se nachází mnoho týmů z Prostějovska, těžší. Potvrdilo se to. Po dlouhé době skončila hůře než druhá.
Nyní to vypadá na starý dobrý scénář. Konice totiž hraje suverénně, sbírá body i nuly vzadu a tým šlape. Jenže Olešnice je na tom ještě o něco lépe. Dosud totiž neztratila ani bod a zdá se, jakoby jí nic nemělo v cestě za postupem do „kraje“ stát v cestě. Snad právě s výjimkou Sokola.
Nyní oba celky může čekat rozhodnutí v podobě toho, zda se odehrají vzájemné souboje. Pokud totiž ani jeden z týmů neztratí na jaře šťávu, souboj o postup se smrskne právě pouze na Olešnici a Konici. Kdo by přitom mohl uspět, to je dost těžké předpovídat. V takových zápasech, více než kdy jindy, pracuje psychika a kdejaká maličkost se může ukázat jako klíčová. Zatím to vypadá, že Olešnice razí politiku toho, že postoupit „chce a musí“, kdežto Konice „chce a může“. I tohle bude důležité, i když hráči obou týmů se nepochybně už dívají na tabulku.
V každém případě Konice má (opět) skvěle nakročeno ke splnění ambiciózního dlouhodobého cíle. A vzhledem k tomu, že nynější kvalitní kádr nemusí mít navěky, by byla obrovská škoda pro mužstvo, kdyby nedošlo na vrchol své výkonosti a nepoznalo své limity.
