Kdo z lidí nepodléhá za nynější přetrvávající situace ani na chvíli malomyslnosti, depresi či přímo defétismu, to je skutečný hrdina. Vzhledem k nekonečnému dění, které celou lidskou společnost čím dál víc vzdaluje dřívější iluzi normální existence, si člověk až říká, jestli má vůbec smysl si něco přát.
Určitě totiž znáte to profláknuté rčení: Pokud chceš Boha rozesmát, řekni mu o svých plánech. Přitom by vlastně stačilo tak málo, konkrétně vrátit se před nástup koronaviru. Ještě víc než kdykoliv dříve se v téhle souvislosti potvrzuje jiná obecná pravda, že člověk si neváží svého obyčejného štěstí, dokud jej neztratí.
Momentálně svět dospěl do bodu, odkud se zdá, že je návrat k dřívější standardní normalitě málo pravděpodobný. Ale třeba se mýlím, covid v dohledné době zmutuje do ztracena a my – patřičně poučeni – opět začneme naplno žít, ne pouze přežívat. Spíš se však obávám, že jde o bláhový sen mimo realitu. A pokud ne přímo covid-19, tak něco obdobně omezujícího nám vlády budou vypečeně servírovat už trvale. Ať žije systém!
