Je to docela úctyhodná série. Už od roku 2006 bývá na veřejnoprávní televizi zvykem vyplnit, pravda nikoli každoročně, předvánoční období velkolepou taneční soutěží. Jakožto člověk, který na střední škole taneční prakticky neabsolvoval, a s opravdovým tancem tak má v podstatě nulové zkušenosti, jsem při prvním uvedení soutěž na obrazovce příliš nesledoval a považoval ji spíše za tahák pro divačky. Jelikož u nás doma pořad běžel, tu a tam jsem mrkl na obrazovku a konec první série už se zájmem sledoval. Od té doby jsem se stal pravidelným divákem a, s trochou nadsázky, do určité míry expertem. Ostatně jak to v českých podmínkách chodí.

Jednotlivé řady postupem času doznaly dílčích změn, počet soutěžících se rozšířil, a věřte nebo ne, tanečním drilem prošlo bez dvou už sto osobností z nejrůznějších oblastí lidské činnosti. Zařadili se mezi ně sportovci, herci, zpěváci, novináři, lidé známí z televizní obrazovky. Každý si tak mohl najít svého favorita bez ohledu na faktické výkony na tanečním parketu.

Faktor divácké obliby mající větší váhu než hodnocení odborné poroty vedl i k tak absurdní situaci, kdy se na třetí příčku „probavil“ Lukáš Pavlásek, jinak pohybový antitalent. S úsměvem se daly hodnotit také taneční kreace Rostislava Osičky nebo Zdeňka Godly. Přízeň diváků vzala v roce 2008 prvenství Zuzaně Norisové, kterou osobně považuji za kvalitativně nejlepší „celebritu“ všech jedenácti sérií.

Nejde ovšem jen o „venkovní nátěr“ jednotlivých tanečních čísel, zajímavé je sledovat, jak se se soutěží popasují jednotliví účastníci. Od prvních okamžiků na parketu se obvykle vyloupne favorit či favorité dané řady, mnohem zajímavější je ale sledovat progres v průběhu soutěže, který v mnoha případech hodně překvapí i ostřílené porotce.

V právě uplynulé řadě k takovým „skokanům“ jednoznačně patřila Martina Viktorie Kopecká. Už jen ohlášení, že bude soutěžit farářka, mnohé jistě překvapilo, zvlášť když přece jen stále ještě převažující katolické náboženství takový pojem nezná. Církev, v níž daná farářka působí, je přece jen o poznání liberálnější, přesto ale bylo znát, a sama aktérka to přiznala, že toto prostředí showbyznysu bylo pro ni naprosto neznámé. Nejenže musela se svým tanečním partnerem

tvrdě trénovat techniku, zároveň si sama musela vnitřně posouvat určité hranice, které se jí patrně do té doby zdály obtížně překročitelné.

Jelikož jí diváci stále dávali svými hlasy příležitost, mohla překvapit už ve scénickém tanci, pak velice vydařenou sambou, která patří jednak k nejtěžším, jednak k žensky nejodvážnějším tancům, a její umění vdechnout do tanečního projevu duši vrcholilo free stylem ve finálovém večeru, který doslova bral dech. Celkové druhé místo by u farářky z Prahy v úvodu soutěže nečekal určitě nikdo.

Tady je potřeba poděkovat štábu pořadu, že takovou osobnost do soutěže vybral. Do Star Dance totiž vnesla důležitý rozměr, prvoplánově neviditelný. Že se totiž nemáme zabývat tím, kdo co z moderátorů řekl, jak to řekl a jak se při tom vlastně tvářil. Že nemáme být ohromeni nablýskanou scénou, třpytky na šatech a výrazem při tanci či zatlačením nohou do parketu. Nechejme se oslovit vnitřní silou opravdových osobností a jejich poselstvím. Vnímejme je a přemýšlejme nad ním. Může nás to nečekaně obohatit.