Pro působení prostějovských volejbalistek v soutěžním ročníku 2021/22 bohužel platí jedno nepříjemné pravidlo: pokud jde set do vyrovnaného závěru s maximálně čtyřbodovým rozdílem ve skóre (25:21, 25:22, 25:23, 26:24 atd.), většinou jej prohrají. A proti papírově silnějším nebo srovnatelným soupeřům je tahle bilance ještě horší.
Hanačky měly pravda období, kdy z této opakující se šlamastyky na čas unikly. Ale v posledních dvou zápasech s Olomoucí i na Olympu Praha vše nepříjemně ožilo. Zejména v poztrácené odvetě pohárového čtvrtfinále na sto procent platilo, že jakmile sada dospěla do dramatické koncovky, rivalky se mohly automaticky radovat a vékáčku zbyly jen oči pro pláč.
Velká škoda byla, že se příchod nové posily na univerzál Karin Šunderlíkové nepodařilo administrativně dotáhnout ještě před rozhodující bitvou o postup do Final Four ČP. Urostlá Slovenka sice ještě není po zdravotní pauze zdaleka v herní pohodě, ale svůj přínos by ve čtvrtečním večeru jistě měla.
Stačilo sledovat útočné trápení mladé smečařky Michaely Smolkové či postupně se vytrácející jistotu a sebevědomí účka na záskok Kláry Faltínové. Vzhledem ke zdravotnímu stavu Michaely Beránkové přitom vlastně nebylo koho poslat ze střídačky na plac k pozvednutí týmového výkonu v kritických pasážích. S Karin na soupisce by přibylo variant řešení. A při vyrovnanosti derby by třeba právě její využití převážilo pověstný jazýček vah na stranu Prostějova.
Samozřejmě jsou to pouze kdyby, na něž se nehraje. Nicméně do budoucna vypadá angažování Šunderlíkové jako potenciální terno. Jestliže zůstane zdravá a postupem času nabere svou dřívější výkonnost, lze směle pomýšlet na opakovaně omílané atakování postupu do ligového semifinále. Ať už se VK v březnu postaví do cesty čerstvá olomoucká Nemesis, nebo kupříkladu nevyzpytatelná Ostrava. Letošní pokus číslo dva o průnik mezi elitní tuzemské kvarteto rozhodně bude mít s vyztuženým kádrem vyšší procento naděje na úspěch.
