Fotbalový podzim se dá hodnotit různě. Body, pozicí v tabulce, herním projevem. Také zapojením vlastních odchovanců nebo také posunutím hráčů do vyšších soutěží. Zatímco v prvních dvou případech eskáčko dostává vysokou známku, ve třetím je to trošku slabší. Nejhůře si ale vedlo v posledních dvou kritériích, tedy zapojování vlastních odchovanců a posunování hráčů výše – v našem případě do ligy.
Tabulku a body nyní nechme stranou. Stejně tak herní projev, kterému jsme se věnovali už v minulosti. Přejděme k posledním dvěma kritériím. Předně je to zapojování odchovanců. Bilance je totiž nedobrá. Fakticky dostali prostor pouze tři: Michal Zapletal, Lubomír Machynek a nakonec také Marek Hausknecht. První dva jmenovaní potvrdili, že jsou stálicemi základní sestavy. Hausknecht byl takovým žolíkem na posledních pár minut. Jenže to je vše: tři hráči. Ze třiadvaceti. Navíc ani jeden nový objev. Žádný hráč, který by měl možnost z dorostu se zapojit do hry. Podobné je to s posouváním hráčů výše. Eskáčko si připsalo dva hráče, navíc žádné mladíky, jakými byli dříve Matoušek nebo Jurásek. I zde to tedy trochu drhlo, protože právě na posouvání hráčů výše byla založena filozofie „A“ týmu.
Na půlsezónu je zkrátka možné nahlížet z pozice různých optik. I pro výše napsané však nemůžeme jinak než za podzim udělit eskáčku trojku. Byť s pluskem navrch.
