Česko a baseball. To by si člověk pomyslel, že je jen španělská vesnice. Ale není tomu tak. U nás dlouhodobě velmi přehlížený sport, který si ale své místo na slunci tvrdě vybojovává. Na World Baseball Classic se jen dostat je obrovská čest a Češi jasné ukazují, že i skupina amatérů s láskou k tomuto sportu může prohánět profíky.
Dva a půl roku zpátky zasáhl český fotbal další z neblahých skandálů, který silně podkopal jakoukoliv důvěru široké veřejnosti. To, o čem se léta šuškalo, se potvrdilo a začalo létat jedno obvinění za druhým. V tu chvíli si každý fotbalový fanoušek říkal jediné. Vše se musí změnit a začít jinak. Jestli to nebude nyní, tak už na fotbal můžeme zapomenout.
Jako lidé jsme si rovni. Je už jedno zda před Bohem, či před zákonem, nikdo z nás si zkrátka nemůže dělat nárok na to, že je něco víc než ten druhý. Politickým ztělesněním této myšlenky je demokracie. V ní všichni bez ohledu na dosažené vzdělání, majetek nebo schopnost uvažovat o věcech veřejných máme přesně jeden hlas. Navzdory všem problémům, které tento systém nabízí, se na první pohled jedná nepochybně o nejspravedlivější rozdělení možnosti rozhodovat o směřování obce, kraje či země mezi občany. Jenže je tomu skutečně tak?
Podzimní část 2022/2023 přinesla pro všechny tři týmy z Prostějovska místy opravdu divoké výsledky. Haná Prostějov si prošla výsledkovým i výkonnostním propadem. Mostkovice víceméně držely během podzimu obstojnou formu. Smržice naopak prožily fotbalovou katastrofu. A s velkou pravděpodobností je čeká sestup do okresního přeboru.
Zima se ještě úplně nevzdává, ale příchod jara se už nezadržitelně blíží. S tím také souvisí přechod řady sportů z hal a tělocvičen do venkovního prostředí. Velkou část sportovců v Prostějově tak čekají klíčové bitvy. Podle toho, jak se podaří zvládnout finiš, se pak často hodnotí celá dlouhá sezóna. K co nejlepším výkonům je ale třeba také dobrá divácká kulisa, která dokáže rozproudit krev v žilách.
Dva měsíce prázdnin – symbol pohody a odpočinku, volného režimu bez úkolů. Ač se to zdá jako šíleně dlouhá doba, každým rokem čas „nicnedělání“ uteče jako voda. V nejednom případě se místem, kde si děti užijí spoustu legrace, stávají letní tábory, které jsou dlouhodobě velmi oblíbeným a vyhledávaným způsobem bezpečného trávení volných dnů. Mnohdy bývá nejhorší dostat dítě na jeho první delší pobyt bez rodičů, ale v následujících letech už se to mění na jeho vlastní přání, protože zážitky, poznání vlastních hranic, kamarádi a celková atmosféra, to vše chce zažít znovu a znovu.
Od středy 1. března je v Prostějově znovu možné využívat systém sdílených kol. Jeho novým provozovatelem je česká firma Rekola. Město s ní uzavřelo smlouvu na letošní a příští rok.
Dlouho v probíhající sezóně měl rozjetý tým prostějovských žen zpod vysoké sítě slibně našlápnuto k obhajobě extraligového zlata. Navzdory určitým herním i zdravotním problémům skoro jen vítězil, s náskokem vedl průběžnou tabulku, působil soudržně kompaktním dojmem.
Kluby napříč sporty se v poslední době neperou jen se zvýšenými výdaji, ale také s poklesem návštěvnosti. Zatímco u amatérských sportů, pro které to často není buď žádný, nebo aspoň ne podstatný příjem, profesionální to trápí. Stačí si vzpomenout, jak hokejová Jihlava žádala fanoušky o finanční podporu. A to už na podzim! Důvod byl nasnadě, výrazný pokles počtu diváků, protože klub musí hrát mimo domovský stadion.
Fotbalové jaro je tu. Tým 1.SK Prostějov má za sebou první utkání a před sebou další více než tucet. K jaru se pak vážou očekávání i otazníky. A vlastně i obavy.
Remízy jsou různé. Jednou umlácené, jindy zasloužené. A pak jsou takové, u kterých vlastně člověk úplně neví, zda za ni být rád, nebo ne. Sobotní plichta s Varnsdorfem je přesně taková. Eskáčko bylo většinu zápasu lepší, mělo více ze hry, přesto ale drtivou většinu utkání prohrávalo.
Těžkými časy prochází tuzemský sport. A to prakticky na všech frontách. Hovoří se o tom, že jsou děti (i dospělí) línější, statistiky odhalují nárůst počtu lidí s nadváhou a obezitou. Některá sportoviště dosluhují a zároveň se jen těžko shánějí peníze na jejich obnovu. A pověstné „plácky za barákem“ jsou dnes často buď zarostlé, nebo zanikly úplně.
O zimním období se tradičně mluví jako o čase chudém na společenské akce. Chladné a krátké dny nenabízejí tolik možností vyžití jako ty horké a dlouhé letní. V posledních dvou letech to ale bylo období obzvlášť – a promiňte mi ten výraz – „mrtvé“. V důsledku covidu se nedělo vůbec nic. Nejdříve nám společenské akce scházely, postupem času jsme téměř zapomněli, o co vlastně šlo a jak kultura „vypadala“.
Od 1. března se rozběhnou registrace na dubnové kolo akce dest tisíc kroků. V minulých letech jsem na ni naše občany opakovaně zval a udělám to i tentokrát, protože ji považuji za skvělý způsob, jak učinit něco pro své zdraví.
Jakkoliv je každé válečné šílenství hrozné a stojí desetitisíce životů nevinných obětí, lze se často jeho prostřednictvím leccos dozvědět o tom či onom člověkovi. Většina z nás totiž na podobná zvěrstva nějak reaguje a zaujímá k nim určitá stanoviska, otevřeně či skrytě.
