Vážení čtenáři,
letošní Vánoce už jsou opravdu za dveřmi. Již tuto sobotu se rozsvítí svíčky na štědrovečerních stolech a světla na vánočních stromcích. Rozzáří se také oči dětí majících radost z dárků a nás všech těšících se ze šťastných chvil s našimi blízkými.
Těžko na cvičišti, lehko na bojišti? Možná. Dalo se to asi předpovídat, a to hned ze tří důvodů. Zaprvé se tým z poloviny stavěl nový. Někteří hráči skončili a třeba takový Lubomír Machynek zůstával dlouhodobě na marodce. Navrch byl tým posílen zejména o mladíky bez druholigových zkušeností. Zadruhé je kouč Šustr znám coby velice náročný trenér, který si tvrdě jde za svým cílem a hráče umí během jediné sezóny posunout. A zatřetí příprava skutečně místy připomínala boj. Po kvalitním zápasu s olomouckou Sigmou přišel o něco méně pohledný proti Znojmu nebo vyloženě nepovedený s Rosicemi. Generálka se Zlínem dopadla skvěle, přesto ale některé zápasy přípravy nedopadly…
Na jedné straně krásná atmosféra, všude ozdoby, spousta setkání a od dětí také radostné očekávání. Na straně druhé ale shon, stres a spěch. Vánoce mají samozřejmě v českých rodinách mnoho podob. Bohužel, trojice „S“ k nim často neodmyslitelně patří.
Nepříjemné zážitky člověk má tendenci vytěsnit. A lidská paměť je krátká. Sám na sobě coby amatérském sportovci to nyní pozoruji. Proč? Důvodem je koronavirus a s ním související opatření tehdejšího kabinetu Andreje Babiše. Člověk tehdy nemohl jít nakoupit kdy chtěl a co chtěl, řada služeb prostě načas jako by přestala fungovat. Stejně tak kulturní život a sport.
Kolik odpálíš petard, tolikrát jsi retard. Tato „lidová“ moudrost má podobně jako řada jiných podobných rčení nepochybně pravdivý základ. Ostatně právě během adventních svátků lze i v Prostějově sledovat příklady nepochopitelné tuposti mnohých z nás. Projevuje se zejména zcela nesmyslným boucháním petard a dělobuchů během adventních svátků.
Asi jen málokomu na světě uniklo, že se v nezvyklém zimním termínu hrálo poslední měsíc fotbalové mistrovství světa v Kataru. Jako obvykle mělo svůj nový hrací míč, na jehož vývoji se vždy před největšími globálními turnaji usilovně pracuje. A řeší se například i změna barevného designu daného typu pro medailové boje.
Existuje jeden tradiční individuální a celosvětově rozšířený sport, v němž je Prostějov na českém území dlouhodobě nejlepší. Víte který? Ano, tenis. Díky výborně nastavenému i fungujícímu systému výchovy mladých talentů neustále produkuje další a další vysoce kvalitní hráče a hráčky, kteří pak pravidelně sbírají nové a nové úspěchy.
Máme tady poslední díl našeho historického seriálu v tomto roce, takže se pojďme podívat, co se událo v dávných časech našeho města v prosincových dnech. A nebylo toho málo! Už teď se přitom těšíme, jak v tom letopočtu příštím budeme pokračovat.
Čeština má úsloví, snad ještě z dob válečných, možná je i mnohem starší, které zní: Není tak zle, aby nemohlo být hůř. Říkávali to moji prarodiče a jako dítě jsem si to vyložila, že je vlastně dobře a že by mohlo být hůř, jsem prostě pustila z hlavy. V Německu teď mají okřídlené rčení: Gut war schon, čili: Dobře už bylo.
V některých věcech by člověk nedal na náš národ dopustit. Pak jsou ovšem situace, kdy jen potvrzujeme, že se máme ještě co učit. Jasně to nyní ukázal příklad se sněhovou nadílkou. Neberu v potaz ani to, že snad někoho překvapilo, že v prosinci mrzne a padá sníh. Hlavně hledat chyby u jiných a pořádně si u toho zanadávat. Řeč samozřejmě není o nikom jiném než o silničářích, kteří to zase schytávají ze všech stran, i když v drtivé většině případů zcela zbytečně.
Radosti, zážitky a úspěchy, ale také mírné pochyby o smyslu Zimní Tipsport ligy. Takový byl závěr podzimu z hlediska řady ligových týmů. Prostějov v klání ukázal, že má kvalitu, se dvěma slovenskými a jedním moravským sokem odehrál vyrovnané partie a potvrdil, že patří ke kvalitním celkům. Dokonce se probojoval vysoko do konečné tabulky.
Toto muselo pobavit. Václav Klaus nedávno opět vyzval národ k utahování opasků. Právě termín „utahování opasků“ přitom použil bývalý premiér i prezident poprvé již počátkem 90. let minulého století. Tehdy jej národ po 40 letech socialistické ekonomické blamáže přijal s pochopením. Nyní je situace poněkud jiná. Změnila se nejen česká společnost, zásadním způsobem se proměnil i sám Václav Klaus.
Blížící se konec roku se pro většinu z nás nese ve znamení nejkrásnějších svátků v roce. Stále častěji ale u nich zapomínáme na to, že bychom je měli především trávit s rodinou a svými nejbližšími, a neklást tolik důraz na prostředí a spoustou dárků nebo jídla. Tím nejdůležitějším by měla být pohodová atmosféra a zcela zasloužený klid po náročném roce. Zkuste se letos podle toho zařídit, určitě vám to udělá větší radost než hromada zbytečností, jež vám budou zatěžovat hlavu.
V poslední době se mě občané opakovaně ptali na budoucnost plavání v Prostějově, konkrétně na stavbu nového bazénu. Městské lázně totiž dosluhují a dříve či později je budeme muset nahradit novým zařízením.
Nepříjemné zážitky člověk má tendenci vytěsnit. A lidská paměť je krátká. Sám na sobě coby amatérském sportovci to nyní pozoruji. Proč? Důvodem je koronavirus a s ním související opatření tehdejšího kabinetu Andreje Babiše. Člověk tehdy nemohl jít nakoupit kdy chtěl a co chtěl, řada služeb prostě načas jako by přestala fungovat. Stejně tak kulturní život a sport.
