Itálie a Česká republika, dva různé scénáře, které ale mají i společné jmenovatele. Více než 40 let zvěčněných v česko-italských „paralelách“ aparátem Leica M5 Pavla Koppa představí Vědecká knihovna v Olomouci na výstavě, kterou si budou moci zájemci prohlédnout od 30. března v Galerii Biblio.
Výstava fotografií Ing. Pavla Koppa představí v Olomouci jeho zaslíbenou zemi, Itálii, kterou začal vážně fotografovat v r. 1972, kdy tam přijel na svůj první čtyřletý pobyt. „Moje první setkání s touto krásnou zemí se odehrálo v květnu 1969, kdy jsem přijížděl vlakem přes Tarvisio a první zastávka, kde jsem mohl na chvíli vystoupit, byla v Benátkách ve stanici Santa Lucia. Vyběhl jsem tam na ty mramorové schody před nádražím a spatřil gondoly na Canal Grande, okolo krásné historické paláce a uslyšel veselé pokřikování gondolierů. Udělal jsem pár prvních fotek a vracel se do vlaku o mnoho bohatší,” vzpomíná Pavel Kopp. Fotovýstava podle jeho slov „vzniká už 40 let a vlastně stále ještě není hotova”.
Italský jazyk a kultura této země jsou s Olomoucí spjaty pevným poutem. V minulosti působila na Moravě řada italských umělců a obchodníků, v metropoli Hané se usadil slavný rod Primavesi. Existoval zde také Italský kroužek, jehož cílem bylo propagovat italskou kulturu a italský jazyk mezi Olomoučany. Příběhy velkého česko-italského přátelství se pak začaly psát za první světové války, kdy nejen Olomouc, ale i okolní obce přijaly řadu uprchlíků z dnešní oblasti Trentina.
Dnes je italský jazyk spojen zejména s olomouckou univerzitou, kde je nabízen jako studijní obor na katedře romanistiky Filozofické fakulty UP. Kurzy italštiny pro veřejnost i akce spojené s italskou kulturou pak pořádá olomoucká pobočka Společnosti přátel Itálie, která je společně s Vědeckou knihovnou hlavním organizátorem této fotovýstavy. „Výstava PARALELY byla plánována již na rok 2020, a to v rámci oslav 30. výročí založení olomoucké pobočky Společnosti přátel Itálie. Ovšem covidová pandemie nám všem přepsala veškeré plány. Jsme rádi, že se letos můžeme podílet na organizaci výstavy a dodatečně si připomenout toto slavnostní jubileum našeho spolku,“ říká předseda spolku Dott. Kvido Sandroni.
Výstava bude slavnostně zahájena ve středu 30. března od 17 hodin vernisáží v Galerii Biblio Vědecké knihovny v Olomouci. Itálie a italská kultura přirostly k srdci také ředitelce knihovny Ivetě Tiché, a jak přiznává Itálie patří k jejím nejoblíbenějším destinacím, kam se ráda pravidelně vrací. „Pokud to situace dovolí, v létě nevynechám své milované Benátky, v zimě zase Livigno. Bohatá kultura, jazyk, samozřejmě nemohu opomenout výbornou kávu a gastronomii, i temperamentní italský národ, to vše mi již přirostlo k srdci. Jsem ráda, že zrovna ve Vědecké knihovně můžeme hostit tuto zajímavou výstavu, která prostřednictvím fotografií navzájem propojuje právě český a italský každodenní život,“ dodává k připravované výstavě Iveta Tichá.
Výstava potrvá do 28. dubna 2022 a veřejnosti bude přístupná vždy v otevírací době knihovny.
Vědecká knihovna v Olomouci
Patří mezi veřejně přístupné odborné knihovny s univerzálním knihovním fondem doplněným specializovanými fondy. Je druhou nejstarší a třetí největší knihovnou svého druhu v České republice, jejím zřizovatelem je Olomoucký kraj. Rozmanitost a úplnost fondu knihovny je dána především tzv. právem povinného výtisku (od r. 1807).
Společnost přátel Itálie, pobočný spolek Olomouc
Společnost přátel Itálie vznikla v Praze v roce 1990 a olomoucká pobočka je aktivní od roku 1994. Spolek pořádá kurzy italštiny a přednášky o Itálii, spolupracuje s různými institucemi na organizaci výstav, koncertů a akcí, které jsou spojeny s Itálií a s italskou kulturou.
Ing. Pavel Kopp (*1940, Plzeň)
S technickou stránkou fotografie se blíže seznámil při studiu filmové a televizní techniky na pražském ČVUT. Fotografovat začal v roce 1967.
V sedmdesátých letech pracoval poprvé dlouhodobě v Itálii, odkud pocházejí jeho vzdálení předkové. Na cesty si zde nikdy nezapomněl vzít svoji Leicu. Zajímá ho živá fotografie, a z ní téměř výhradně lidé a vztahy mezi nimi. K tomu našel téměř ideální prostředí na ulicích italských měst, které jsou vlastně nikdy nekončícím divadlem. Tak vzniklo jeho několik fotografických cyklů, dokládajících chování lidí v nejrůznějších situacích, většinou umocněných kulisami italských historických památek.
První výstavu uspořádal v budově Čs. obchodního oddělení v Miláně v r. 1975 pod názvem Italské okamžiky. Doma pak poprvé předvedl fotografie z Apeninského poloostrova v Malé Galerii Čs. Spisovatele v Praze v r. 1983. Tato výstava nesla jméno Itálie je víc než země, je to cit… Fotografie z této výstavy se pak objevily v knize italského básníka Sandra Penny Zvláštní radost žít.
Publikoval v řadě časopisů jako Fotografia Italiana, Čs. fotografie, Revue fotografie, Kmen, Vita Cecoslovacca, Advanced Foto Video aj. V r. 1975 se seznámil s fotografem Josefem Sudkem a v r. 1977 s hercem a spisovatelem Miroslavem Horníčkem. Z jejich spolupráce se později zrodila kniha Chvilky s Itálií, kde Koppovy snímky inspirovaly M. Horníčka k zajímavým úvahám a fiktivním příběhům zobrazených lidí.
Do milované Itálie se Pavel Kopp vrátil v letech 1990–1994, kdy působil jako diplomat na čs. velvyslanectví v Římě. Zde pokračoval ve své fotografické tvorbě jak tradičně černobíle, tak i barevně. Tehdy se také podařilo vydat Chvilky s Itálií v italštině, v Římě je pak osobně pokřtil i Miroslav Horníček se slavnou herečkou Giulietou Masina.
Pavel Kopp fotografuje převážně fotoaparátem zn. Leica M5. Je členem Svazu českých fotografů. Jeho vybrané snímky byly zařazeny do Zlatého fondu Národního musea fotografie v Jindřichově Hradci. Žije a pracuje v Praze.
O projektu pohledem autora
Od počátku mne zajímala především živá fotka, ve které je možno najít nějaké emoce, které by mohly něco říci každému, kdo má možnost se na ni podívat. Dnes se pro to ujal odborný název Street Photo. Brzy jsem zjistil, že italské ulice jsou pro tento typ fotografie ideálním prostředím. Mohl jsem tehdy pracovně cestovat po celé Itálii a tak jsem nikdy nezapomněl vzít si sebou svoji Leicu a byl okouzlen tím, že ulice jsou zde nikdy nekončícím divadlem. Obdivoval jsem tu uvolněnost zdejších lidí, jejich chování a empatii, temperament, způsob hovoru, jak se objímali, pili svou kávu a živě diskutovali o všem, o lásce, o jídle, o fotbalu, nebo politice. Při tom problémů mají možná více než my, ale berou je jinak, tak nějak zlehýnka a veseleji.
Postupně tak vznikla řada cyklů jako Láska po italsku, Reflexy, Ospalá Itálie, Plakáty a j.
Domů jsem si po čtyřech letech přivezl archiv černobílých negativů dost bohatý na to, abych mohl začít publikovat a postupně pořádat i výstavy.
Největší zadostiučinění mi ovšem přinesla kniha s texty Miroslava Horníčka Chvilky s Itálií, která vyšla v r. 1988 až po různých peripetiích, ale zato v neuvěřitelném nákladu 97 000 výtisků. Navíc mi přinesla i třicetileté přátelství s tímto vzácným renesančním člověkem.
Doma jsem pokračoval ve fotografování, i když naše ulice k tomu přinášely mnohem méně příležitostí. Postupně jsem rozšířil zájem o život nejen v ulicích staré Prahy, ale i dalších českých měst a ty fotky se opět začaly řetězit do cyklů a já začal objevovat jejich vnitřní souvislosti se svými staršími italskými fotkami. Pochopil jsem, že problémy a chování lidí v obou zemích jsou vlastně velmi podobné. Není také divu, vždyť kultura naší země vycházela i z antiky a italské renesance. Ne nadarmo český historik Cyril Kříž nazval svoji knihu o těchto kontaktech Známe se už jedenáct století...
A tak se zrodil cyklus mých Paralel, který stále ještě rozšiřuji. Když při probírání svého archivu objevím nějakou fotku se zajímavým příběhem, snažím se vyfotit pro ni při nejbližší příležitosti její „dvojče” ve druhé zemi.
Takže přeji návštěvníkům této výstavy hodně zdaru při vlastním hledání těchto vnitřních souvislostí.
