Velikonoční putování po nářečích českého jazyka, tak se jmenovala přednáška, která se uskutečnila v přednáškovém sále prostějovského muzea. Návštěvníci muzea se uplynulý čtvrtek odpoledne naladili na nadcházející Velikonoce.
Do přednáškového sálu prostějovského muzea přijela přednášet Marta Šimečková z Dialektologického oddělení Ústavu pro jazyk český. Několik zájemců se tak dozvědělo zajímavosti a zvláštnosti o našem rodném jazyce. Posluchači tak už vědí, že existuje nespočet nářečí. Marta Šimečková všem prozradila, ve kterých koutech naší republiky se mrskutu říkalo malovna, kolada či šlahačka a kde se namísto kočiček světívaly na Velikonoční pondělí barušky nebo koťátka. A jak se u nás říká svazku prutů, se kterým se chodí mrskat? „Na Prostějovsku prut nazývali kocar, tatar nebo také žela. Dnes je situace jiná a mladší spíše říkají pomlázka nebo se ještě drží kocar. Také se říkávalo, že zvony odletěly do Říma a nezvonilo se. Hoši tak chodili s řehtačkami, z toho se odvodil i jejich název. Jde o pojmenování zvukomalebná. A vystupuje v nich hláska ř nebo r. Jsou to drndačka, křopačka nebo škrkačka,“ prozradila paní Šimečková.
K Velikonocům patří i specifické pokrmy jako mazanec. Ten se v některých oblastech nazývá bochánek, bochníček nebo křehtík. A proč se mu říká mazanec? Nejspíše to souvisí se staročeským slovesem mazati. Znamená to hníst, mačkat a zpracovávat těsto rukama. Kromě mazance se na Moravě vyskytují jidáše. Jde o tvar zakrouceného provazu. „Provaz je to proto, že se na něm Jidáš oběsil,“ zmínila se Šimečková.
