Dnes si připomínáme osmdesát let od smrti významné osobnosti Prostějova – uznávaného strojírenského odborníka, vědce, technika, průmyslníka, ale také komunálního a spolkového činitele Ing. RTDr. Františka Kováříka. Byl pracovitý, poctivý a vzdělaný, přísný k sobě i druhým, byl ale také noblesním, laskavým a váženým člověkem. Často byl označován jako selfmademan či pan doktor.
Pocházel z chudé tkalcovské rodiny (*25. 9. 1865) z ulice Újezd č. 20. Dostalo se mu výborného vzdělání. Stipendium a podpora zdejších židovských podnikatelů mu umožnily v Prostějově vystudovat německou reálku. Potom následovala studia strojařiny na vídeňské technice, kterou absolvoval v roce 1886. Krátce působil jako asistent na technice a sbíral zkušenosti v německých firmách.
V roce 1896 se vrátil do Prostějova a stal se společníkem továrny založené bratrem Josefem Kováříkem – továrna na hospodářské stroje F. & J. Kovářík. V roce 1902 získal první doktorát technických věd v našich zemích na ČVUT v Brně a v roce 1904 docenturu na téže škole. Následující léta jsou spjatá s jeho působením v továrně a po sloučení s továrnou bratří Wichterlových (1918) v továrně WIKOV (Wichterle a Kovářík).
Byl také vynikajícím národohospodářem a členem řady odborných a profesních institucí (například Jednota průmyslníků pro Moravu a Slezsko, Obchodní a živnostenská komora olomoucká, Česká akademie pro vědy a umění). V době od 21. září 1920 do 26. září 1921 zastával funkci ministra veřejných prací v úřednické vládě Jana Černého. Zde se zasloužil především o reformu státní správy a podporu investičních akcí.
Aktivně se zapojil do veřejného a politického života města Prostějova – jako člen zastupitelstva města i člen rady (v letech 1894–1924). Byl předsedou železničního a průmyslového odboru města, členem správní rady městské vodárny a elektrárny. Má zásluhu na regulaci a zaklenutí mlýnské strouhy. Jeho zásluhou přešla do rukou města plynárna. Podílel se také na výstavbě vodovodu a hledání pitné vody pro město. Byl „duší“ projektu a výstavby Národního domu v letech 1906–1907, kdy zastával funkci předsedy Družstva pro výstavbu městského spolkového domu. Opomenout nemůžeme ani podíl na výstavbě nové radnice a dalších investičních akcích v době první republiky. Pozornost věnoval také problematice dopravy a školství.
Společně s manželkou Olgou byli také podporovateli řady společenských a kulturních podniků ve městě. F. Kovářík byl členem Besedy, stolové společnosti Universitas Prostana, Kuratoria muzea a předsedou komise pro vyhotovení pomníku T. G. Masaryka.
U příležitosti 70. narozenin a jako výraz zásluh o město byl 13. září 1935 jmenován čestným občanem města Prostějova.
Jeho památku připomíná v Prostějově název ulice, vila na náměstí Padlých hrdinů č. 5, kde rodina žila, rodinná hrobka na Městském hřbitově. Je to ale také pozoruhodná vzpomínková kniha Život samé psaní od jeho synovce, novináře a spisovatele Edvarda Valenty. Manželé Kováříkovi poskytli rodinné zázemí sirotkům Valentovým – dětem Olžiny sestry Marie Valentové. 3. června obdržela továrna Wichterle a Kovářík – WIKOV v rámci Podnikatele Prostějova za rok 2022 cenu v kategorii Legenda podnikání. Převzali ji potomci majitelů.
21. července 1942 – v době heydrichiády – zemřel v sedmasedmdesáti letech v Prostějově tento vážený a ctěný muž a čestný občan města. Při oficiálním obřadu v olomouckém krematoriu konaném 23. července 1942 nesměla zaznít československá státní hymna, jak by si za své celoživotní zásluhy bezpochyby zasloužil. Za správní radu továrny se s ním rozloučil Eugen Wichterle, za přátele Ferdinand Wolker, za město Prostějov ředitel městských úřadů František Vavrouch. Poslední poctu vzdala zesnulému i prostějovská Orlice.
„Zemřel člověk ryzího charakteru, vzor ctností občanských, moudrý a nenahraditelný rádce, vzorný a starostlivý zaměstnavatel, rozšafný český průmyslník a vzácný přítel tisíců spoluobčanů,“ uvedly v nekrologu 25. 7. 1942 Hlasy z Hané.
A ještě jeden citát můžeme dodat. Byl uveřejněn v jubilejním sborníku k 75. narozeninám – „Ing. RTDr. František Kovářík a jeho dílo 1865–1940“ vydaném za redakce Bohumila Suchého Obchodní a živnostenskou komorou v Olomouci (Olomouc 1940). Ředitel Městské spořitelny v Prostějově Robert Rozsypal zde napsal: „Starou láskou zůstal mu jeho rodný Prostějov, k němu přilnul, o jeho rozvoj se nemálo zasloužil a jeho blaho leželo mu vždy na srdci.“
