Už jedenáctý ročník Memoriálu Luďka Mařáka se od uplynulého čtvrtka koná v prostorách prostějovského zámku. Výstava fotografií Spolku prostějovských fotografů je již tradiční připomínkou jednoho ze zakládajících členů spolku. Každoročně se zde představuje to nejlepší, co fotografové vyfotí za celý rok. Přehlídka snímků přitom zaujme rozmanitostí témat.
„Každý se baví tím svým, to pokračuje. Myslím, že když se občas udělá mozaika různých autorů, je to příjemné,“ konstatuje předseda spolku Josef Franc, který rovněž spolu s kurátorem Miroslavem Macíkem zahajoval vernisáž k Memoriálu.
Letošek nabídl opět rozmanitou podívanou. Desítka autorů představila mnohé snímky, mnohá témata a zpracování. A tak vedle planin plných koní v Dolomitech se objevila příroda Mauricia, dále Moravské Toskánsko. Nechyběly ani ženy nebo abstrakce. „Vždycky nafotím hromadu fotek a těžké je promazat a pak teprve vybírat. To je nadlouho,“ poznamenal s úsměvem Josef Franc.
Jeho úvodní slovo k výstavě bylo krátké, o to více prostoru dostal sbor Proměny, který zapěl čtyři písně.
Výstava vzbudila nemalý ohlas. A to přesto, že obvykle se koná až v zimě. „Je to termín dovolených, vzali jsme datum, které bylo. Měli jsme obavu, že lidi nepřijdou. Nejsou zde ani všichni fotografové. Ale účast je slušná. Jsem spokojený,“ uvedl Josef Franc.
A spokojení byli i samotní návštěvníci. U zpěvu sboru a posléze také sklenice vína si mohli prohlédnout díla kvalitních fotografů, některá i z míst, jež znají. „Určitě bych si tu oblíbenou fotku vybrala. Ještě jsme nedošly na konec. Ale třeba to makové pole. To je přímo nádherné,“ svěřila se Večerníku paní Květa, která přišla na výstavu s kamarádkou. „Akci neznám. Jsem zde mimořádně na pozvání. Ale zatím se mi tu líbí. A určitě přijdu zase,“ neskrývala překvapení.
