Nezvykle živo bylo jednu říjnovou sobotu odpoledne v botanické zahradě Petra Albrechta v Prostějově. Ještě chvíli před čtrnáctou hodinou sice nic nenasvědčovalo, že by se zde měla konat vernisáž výstavy. Skutečně však na ni došlo, okolo druhé hodiny dorazily desítky vesměs mladých lidí, aby se pokochaly sochami, které do zahrady přibyly v rámci nedávného Festivalu současného umění.
Jedna upoutala už u vstupu – velký šedivý posed. Při mnoha stromech okolo si člověk náhle připadal jako v lese, ne uprostřed města. „Loni bylo více soch a byly více rozprostřené. Motivem je Klidná krajina a celkově je odkazem na domestikaci krajiny. I když je v Česku více zelených ploch než třeba za první republiky, jen málo z míst se dá nazvat přírodními. Velká část z nich je silně přetvořená,“ uvedl k výstavě jeden z organizátorů festivalu David Bartoš. Omluvil přitom autory Annu Bujak, Matěje Franka a Michala Staszcaka. Dostavil se pouze bratr jednoho z autorů, který krátce dílo – posed – v polštině představil.
Po krátkém úvodu už si návštěvníci sami zvolili, na které dílo se půjdou podívat. K dispozici měli čtyři. Někteří se přitom i kochali krásami botanické zahrady. Jiní ocenili zájem mladých o akci. „Líbí se mi, kolik je zde mně neznámých mladých lidí. A zajímá mě, jak se prezentují,“ svěřila se Jana Zikmundová. Sama se ukázala na vícero akcích festivalu. „Byla jsem v klášteře u Milosrdných bratří. Podívala jsem se do prostor, kde jsem byla možná před dvaceti lety. Je to tam šíleně zpustlé. Ale při pohledu do některých míst si člověk uvědomí, jak je příroda nejmocnější,“ konstatovala.
