Jak se za posledních dvě stě let proměnilo dětství, přibližuje výstava nazvaná Dětský svět – dítětem v 19. a 20. století. V největším výstavním sále sv. Kláry ji aktuálně nabízí Vlastivědné muzeum v Olomouci. „Výstava je unikátní ve své celistvosti. Nabízí hračky, ale i informace od porodu až po hry a volný čas,“ vysvětluje v rozhovoru scénograf výstavy Jan Tomšů.

 

Čím jste se při tvorbě výstavy inspiroval?

Přemýšlel jsem, jakou by výstava měla mít atmosféru. Přitom jsem se pokusil vzpomenout si na to, co pro mě rané dětství znamenalo, jak jsem jej trávil. Vybavil jsem si, jak moc rád jsem objevoval tajemné prostory, což mi vlastně zůstalo doteď. Schovával jsem se ve skříních, stavěl domečky nebo bunkry, a to jsem se snažil i do této výstavy přenést. Dostat tam esenci toho, že si to mohly postavit děti samy. Současně si hrajeme s dětskou dimenzí světa a jeho viděním, neplatí tak pravidla, co by mělo být menší, co větší. Najednou se jednoduše ocitnete ve skříni, v bunkru či v prostředí, které je v dětském pokojíčku. Nepracovali jsme s konkrétní realitou, snažili jsme se ji spíš popírat.

Součástí jsou i předměty, které dokládají proměnu dětství v čase. Jak jste pracoval s nimi?

Snažili jsme se vytvořit prostředí, které by odpovídalo skutečným dětským pokojíkům, kde soklů a podstavců vlastně ani moc není. Spíš jsme se zaměřili na různé matrace, deky, věci, se kterými si děti běžně hrají. Takže třeba kočárky stojí na dřevěné dráze, kterou si spousta dětí, i můj dvouletý syn, staví z toho, co doma najdou. Snažili jsme se vyhnout tradičnímu muzejnímu pojetí výstavy, chtěli jsme se přiblížit dětskému chápání světa.

Ovšem vrátit se do dětských let nemusí být pro dospělého úplně snadné. Jak zajímavá práce pro vás tato výstava byla?

Hodně zajímavý je prostor kaple. Pracovat v tak velkém, prázdném, ale celistvém prostoru a zaplnit jej něčím, co by splňovalo vizi architektury, to byla výzva. Tou druhou pak byl návrat do dětské mysli. Byla to velká výzva, kterou jsem ale přijal s nadšením, i když řada věcí nešla vymyslet předem. Zajímavé bylo i to, že velká část materiálu, který jsme použili, je recyklovaná.

Na co byste speciálně upozornil?

Je to jediná výstava v Olomouci, kde je funkční skluzavka a jedna z prvních videoher. Zároveň je jedinečná v tom, že jde o velký časový průřez. Jdeme od těhotenství, porod, péče o miminko až po volný čas. Právě ucelenost výstavy je hodně unikátní.