Hanácký Jeruzalém, tak to byl, ale stále je významný pojem odkazující na Prostějov. Důvod je nasnadě, ve městě žila velká židovská komunita. Ta však během holocaustu prakticky zanikla, drtivá většina židovských obyvatel byla vyvražděna v německých nacistických koncentračních táborech. A necelých třicet let poté zmizelo i židovské město Prostějova, postupně bylo srovnáno se zemí. Ale nezaniklo, alespoň ne v myslích těch, kteří ho dobře poznali.

Jedním z takových Prostějovanů je také Jan Lázna, který se shodou okolností padesát let věnuje modelářství. A nakonec se rozhodl namodelovat celé židovské město takové, jaké už dnes v Prostějově vidět nemůžeme. „Zkusím ho zvěčnit celé. Ale jestli se toho vůbec dožiju. Nejde to úplně rychle,“ usmívá se s tím, že jeden dům s veškerou přípravou může trvat i týden.

První vlaštovky už přitom jsou. Přede dvěma lety představil na výstavě spolku Hanácký Jeruzalém fotografie, ale také do detailů vyvedený model jednoho z bloků židovského města. „Začalo to jen fotkami, chtěl jsem si připomenout, jak to tu vypadalo. A když budu mít fotky a někdo přijde, tak mu je ukážu, popovídám, co je kde zajímavého. Ve spolku Hanácký Jeruzalém se pro fotky nadchli a přišli s tím, že by mohla být výstava,“ vzpomíná nyní Jan Lázna. Mezitím udělal velkou část dalšího bloku známého jako „Špalíček“. A chystá se na novější ze synagog, dnes Husův sbor. Tuhle část města zná přitom dokonale. „Bydlím tu od narození. A židovské uličky byly moje hřiště, říkal jsem si, že pamětníků už výrazně ubylo. A já domy znám detailně, vím, kde byly různé dvorky, průchody,“ rozmlouvá Jan Lázna.

Kromě modeláře je ale prakticky i historikem židovského města. Domy nejen modeluje, ale zjišťuje, kdo v nich žil, co dělal a jaký osud majitele potkal... „Sehnal jsem si dokumentaci, třeba výkresy, stížnosti nájemců. Tak začnou jednotlivé postavičky ožívat.“ A hned uvádí příklad. „Třeba dům, ve kterém jsou Vačkářovi, tak tam byla židovská hospoda, kterou provozovala Katy Bobašová, později tam její dcera Eleonora zřídila restauraci. Měla ještě tři děti a všichni skončili v koncentračním táboře. Nikdo z nich se nevrátil,“ vypráví smutně. Podobně smutný byl pak osud, když ze židovského města zbyl fakticky jediný dům ve Školní ulici a jeden blok domů v Uprkově ulici.

Jak se ale dívá na demolici této části Prostějova? „Ten stav byl katastrofální, vím, jak to vypadalo. Vevnitř vlhko, plíseň, zvenčí omítky opadané až na cihlu. Stálo by to obrovské peníze. Myslím si, že kdyby se rozhodlo o opravě, tak že by pak město vypadalo nádherně a bylo by to cennější než třeba Třebíč. Mohli jsme být my památkou UNESCO. Ale to je už jen kdyby,“ podotýká Jan Lázna.