Plné hlediště a diváci připravení se smát. Zkrátka a dobře bylo uplynulou sobotu večer v Pointu vše, jak má být. Tentokrát ale nedošlo jen na jednu hru, spíše na takové střípky tvorby. Prostě byl to kabaret! Herci a baviči z Divadla Point ostatně sami nazvali na takzvané Půlení světel. Tedy na představení míchající umělecké obory a připomínající, že divadelní sezóna je přesně v polovině.
Půlení světel slibovalo, že se herci Pointu opravdu vyřádí. A hned to také potvrdili. Na úvod oznámil principál divadla, co mohou příznivci divadla čekat v dalších měsících. „Připravili jsme tři premiéry. Do budoucna premiéru Cesty kolem světa. Čeká nás Encyklopedie akčního filmu. A bude to ještě Švédský stůl,“ uvedl. Už tehdy si s ním – a hlavně jeho projevem – pohrál zvukař. „On s tím dělá kejkle, s tím zvukem, že?“ ptal se za smíchu obecenstva Aleš Procházka.
S týmem herců a hereček provedl opravdu rozmanitým, místy vtipným, místy výstředním programem. Diváci například zjistili, co dokáže dabing, mohli obdivovat plastové modely nebo si vyslechli recitaci. „Poezie se mi třeba moc líbila. Ta básnířka byla hodně dobrá,“ ocenila recitující jedna z divaček Petra Dosedělová. Kromě toho se lidé také dozvěděli, jak prožít Velikonoce eroticky... Z aktuálních otázek řešili třeba i generála Petra a prezidenta Pavla. Nebo nedoceněný klenot české kuchyně. „Píseň je o věci, která nás spojuje všechny zejména v období Vánoc. A zvláště v období Silvestra. Je to věc, kterou má každý z nás v srdci a taky na talíři. Jmenuje se to česneková pomazánka,“ napínal publikum herec Vítězslav Lužný.
Ten nemohl chybět ani u vzpomínky na Testosteron, tedy veleúspěšného díla Pointu. Vzpomínka byla pojatá jako „setkání po letech“. Jak se mělo ukázat s obří nadsázkou, vše je najednou jinak, jeden z herců odmítal hrát, další najednou řešil rovnoprávnost, ostatní se těšili na rodinu domů. Na Testosteron se rozpomněla i Petra Dosedělová. „Z představení jsem jej měla hodně ráda,“ zmínila. „Půlení se mi líbilo. A chodíme docela pravidelně,“ dodala.
Půlení ocenili diváci v průběhu i na konci nemalým potleskem. Humor herců, i když často nekorektní a místy vyloženě černý, nadšeně ocenili. A z představení odcházeli oni i herci víc než spokojení. „Podle toho, jak se diváci smáli, jsem spokojený. Dokonce jsem se i sám pobavil, i když jsem decadesát procent vystoupení neviděl, protože jsem byl v zákulisí,“ konstatoval Aleš Procházka. „Tenhle způsob hraní je ostatně nám všem blízký. Začínali jsme jako divadlo improvizace. A teď si to můžeme třikrát ročně při rozsvěcení, půlení a zhasínání světel připomenout,“ usmál se.
