Pohotová, místy ale taky teskná a často sentimentální nálada. Uplynulý pátek 3. března večer se v „Kasku“ uskutečnil koncert, který toto všechno předvedl. Dorazil Jan Nedvěd mladší s kapelou Příbuzní. A snad i díky poměrně komorní přítomnosti necelých dvou set posluchačů získalo hudební představení skoro až intimní atmosféru.
U toho prostě Večerník nemohl chybět.
Kapela v čele s Janem Nedvědem zahrála například Malůvky nebo známý hit Růže z papíru. Posluchače ale bavila i jinak. Třeba imaginárními chlebíčky. „Teď si představte, že jsme u nás v obýváku. Že spolu budeme slavit své třicáté výročí. Tady jsou před vámi chlebíčky. Prosím vás, berte si normálně…,“ vybízeli členové kapely. K všeobecnému veselí skutečně muž z první řady vstal a pak si nad chlebíčky pomlaskával. Poté chtěl jeden ze členů kapely v nadsázce vědět, jak se něco hraje. A tak se ptal publika… A hned nato přišla poznámka Jana Nedvěda na kytaristu. „Jen si všimněte: krásný hlas, půvabný člověk. Navíc hezky tancuje. Ale už je ženatej,“ strefil se do kolegy.
Mezi písněmi ale místy panovala až tesknivá atmosféra. Jan Nedvěd vzpomínal na klukovská léta, kdy jeho otec Jan Nedvěd starší ve velkém koncertoval. „Spirituál kvintetu je velká škoda. Ale čas je neúprosný, jak se říká. Vůbec to období, kdy tam strejda a táta hráli, považuji za nejhezčí. Pro mě jako syna, který se na to z první řady koukal s otevřenou pusou, to bylo složité, protože nebyl doma. Hrál třicet pět až čtyřicet koncertů měsíčně,“ vzpomínal. „Táta obětoval všechno, co mohl i nemohl pro hudbu,“ konstatoval poté. A zadoufal, že se jeho šestasedmdesátiletý otec ještě podívá na pódium.
Koncert nakonec sklidil velmi kladné ohlasy. Během přestávek mezi písněmi reagovali posluchači smíchem na špičkující umělce. A písně i hudbu vždy následoval hlasitý potlesk. „Je to moc pěkné, opravdu se mi to líbí. Jen tedy mohla být lepší účast. Je to škoda,“ povzdechla si Martina Nováková. Podle všeho šla najisto. „Co mám z jejich tvorby ráda? Zkrátka vše,“ usmála se.
