O tom, že se prostějovský Domov seniorů v Nerudově ulici stará nejen o tělo, ale i o duši svých klientů, se můžete přesvědčit v prostorách zdejší jídelny, kde je k vidění hned několik děl sochaře Miroslava Srostlíka Moravského. Výstava, která je volně přístupná všem příchozím, byla slavnostně zahájena vernisáží uplynulý pátek 31. března.
Sochařské dílo rodáka z Kostelce na Hané je v Domově seniorů trvale přítomné díky přátelství mezi autorem, někdejším ředitelem domova a farářem Československé církve husitské Milošem Košíčkem. Původním povoláním pedagog je v oblasti uměleckého řezbářství samoukem, postupně se od drobných plastik dostal až k rozměrným dílům. Dobře si rozumí také s velkým množstvím hudebních nástrojů, ostatně na vernisáži sám na kytaru zručně zahrál a dojatým hlasem také zazpíval dvě skladby z dílny Voskovce, Wericha a Ježka, k nimž připojil také jednu ze svých vlastních písní.
„Mirek se mě po mém příchodu na Kollárovu školu ujal a stal se mým druhým tatínkem. Inspiroval mě v tom, jak přistupovat k problémům, o nichž říkal, že se jim nemám vyhýbat, ale naopak je vítat. Dobře totiž věděl, že jejich překonání člověka posune dál. K tomu, aby vše zvládl, potřeboval, ruce, srdce, dřinu, pohled na lidi, spravedlnost a zejména svobodu,“ představil autora Jan Krchňavý, jehož sochař mimo jiné učil dělat v dílně, pracovat v hospodářství, stahovat dřevo z lesa či zedničit. „Zvládal neskutečné věci, přitom se řídil mottem, že život není o dnech, měsících, letech, ale o okamžicích, které vás chytnou za srdce,“ dodal někdejší dlouholetý ředitel ZŠ Jana Železného. Sám autor se během vernisáže nechal zcela unášet na vlnách nostalgie. „Vyrůstal jsem v neúplné rodině. Můj život byl přenádherný, i když těžký. Ale s člověkem je to jako se železem. Pokud z něj má něco být, musí se do něj pořádně uhodit,“ zauvažoval Miroslav Srostlík Moravský, který všem shromážděným klientům Domova seniorů popřál, ať mají kolem sebe hrstku lidí, o něž se mohou skutečně opřít, a stále jim životem vane čerstvý vzduch.
