Akademický malíř Jano Köhler byl označovaný jako malíř chrámů. Nicméně nejvíce svých děl vytvořil právě v našem městě, v němž se poprvé ocitl v roce 1900. Tehdy sedmadvacetiletý absolvent pražské akademie u nás získal zakázku na výzdobu prostějovského zámku. Ve středu 20. ledna uplyne osmdesát let od jeho úmrtí.

 

Umění Jano Köhlera svědčí o křesťanské lásce k bližnímu a také o jeho lásce k moravskému venkovu. První prostějovskou zakázkou Jano Köhlera byla tvorba řady fresek a sgrafit na prostějovském zámku. „Vytvořil zde psaníčková sgrafita, sgrafitové obrazy Honění krále Ječmínka, knížete Svatopluka, znaky zemí Koruny české, erby Pernštejnů, Lichtenštejnů či kravařského štítonoše. Objevíme zde i umělcův autoportrét jako mušketýra ve vysokém klobouku v obraze Honění krále Ječmínka,“ upozornila prostějovská historička Hana Bartková.  

Mistře, už je čas

Spolek záložna, který byl investorem těchto úprav, také ustavil jakéhosi dozorce nad dodržováním Köhlerovy pracovní doby. „Byl jím pekařský mistr a člen rady záložny Sluka. Zpravidla začínal den otázkou: „Začneme?“ Jano Köhler jeho tvář zachytil v podobě usmívajícího se sluníčka na severní stěně fasády zámku,“ připojila jednu ze zajímavostí Hana Bartková.  Jano Köhler si Prostějov nesmírně oblíbil. Našel zde přátele a vracel se sem po celý svůj život. Jeho největšími přáteli byla rodina Součkových, u které často při návštěvě Prostějova pobýval. Přátelil se i s mladší generací rodu.

Nehnal se za kšeftem, ale za prací

Jeho poslední prostějovskou zakázkou byla renovace fresek na fasádě jejich domu v létě 1940. Byl už těžce nemocen, přesto i tuto práci zvládl. V dopise Vladimíru Součkovi napsal: „Moc mně pucuješ knoflíky a maluješ mne takovým vzácným člověkem a já ubohý tolik jsem zavázán Tvým pánům rodičům, kteří mně svou přízní pomáhali vždy na nohy… A tím starým Kerelem (takto jej přesmyčkou nazývaly Součkovy děti) už zůstanu, neboť nikdy v životě jsem se nehnal za kšeftem, spíše za prací, a máš-li rád moji práci, to mi úplně stačí – vždyť jsem to také maloval sobě pro potěšení – a najde-li to ohlas, kdo si přeje víc?“

Pracoval i v okolních obcích

Některá prostějovská díla vytvořil Jano Köhler technikou keramické mozaiky. Byla odolnější venkovním podmínkám a vlivům nepříznivého počasí. Jedná se o domovní znamení na domech U Tří zajíců, U Zlaté studny či výzdobu štítu domu U Měsíčka, kde je Panna Maria královna stojící na měsíci.

Dalšími díly jsou zajímavé náhrobky vytvořené pro rodinu Součkových a P. Karla Dostála-Lutinova na Městském hřbitově v Prostějově. Za jinými díly se můžeme vypravit do našich kostelů Povýšení sv. Kříže a sv. Cyrila a Metoděje, kde vytvořil krásný oltářní obraz. „Jeho díla najdeme i v okolí Prostějova. Vyzdobil freskami kostely v Plumlově, Laškově a Přemyslovicích. V Přemyslovicích je také náhrobek na hrobě rodiny Milotovy a Štolpovy ve tvaru boží muky osazený mozaikou Madony s odkazy na alfu a omegu – tedy začátek a konec života,“ dodala Hana Bartková.

Malířské dílo Jano Köhlera bylo plně oceněno až po roce 1989. Posledně vydanou prací je rozsáhlá monografie Karla Kavičky Jano Köhler vydaná v roce 2018.

 

Kdo byl Jano Köhler?

Jano Köhler se narodil 9. února 1873 v česko-německé rodině v Brně. Otec Johann však záhy zemřel a starost o rodinu převzala matka a její sestra. Už od dětství rád jezdil do rodného matčina kraje – na Kyjovsko, kde kreslil tamní chalupy či poutě. Akademii výtvarných umění absolvoval v roce 1900 jako žák Františka Ženíška. Po studiích se usadil v Nenkovicích, kde si vybudoval ateliér, a od roku 1926 žil s rodinou ve Strážovicích. Tam také 20. ledna 1941 zemřel.