Nejstarší dochované plavidlo z jednoho kmene stromu v ČR najdete ve stálé expozici Vlastivědného muzea v Olomouci
(Olomouc, 30. 6. 2023) Již deset let mohou turisté a obyvatelé Olomouce obdivovat stálou expozici Vlastivědného muzea v Olomouci Příběh kamene. Její součástí je mimo jiné i keltský monoxyl, který byl objeven v roce 1999 u břehu mohelnického jezera.
A jak se keltský monoxyl dostal do stálé expozice Vlastivědného muzea v Olomouci? Pojďme si společně přiblížit jeho příběh.
U východního břehu mohelnického jezera si v roce 1999 Jaroslav Peška, tehdejší ředitel Vlastivědného muzea v Olomouci, povšiml z vody vyčnívajícího kmene stromu. Při bližším ohledání zjistil, že jde o loď převrácenou dnem vzhůru. Její záď vyčnívala nad vodní hladinu a přední část byla zabořena do jílového sedimentu. Vzhledem k tomu, že mohlo dojít k poškození plavidla, bylo rozhodnuto o jeho urychleném vyzvednutí. “Během uvolňování člunu se v náplavové vrstvě podařilo objevit několik zahrocených kůlů o průměru asi 20 cm v rozestupech 6–7 m od sebe. Zároveň se zdá, že původně vytvářely dvě rovnoběžné řady. To nám indikuje, že v místě nálezu mohlo existovat menší molo či přístaviště,” přibližuje nález archeolog Vlastivědného muzea v Olomouci Lukáš Hlubek.
Po přepravě do muzea byl monoxyl podroben mikrobiologickému průzkumu a posouzení stavu dochovaného dřeva. Aby se předešlo předčasnému vyschnutí a zborcení dřeva, musela být na nádvoří muzea zbudována provizorní nádrž s vodou z mohelnického jezera. Následně přišla na řadu práce restaurátorů: “Plavidlo jsme očistili od různých nánosů a do vany s čistou vodou přidali konzervační roztok. Celý proces restaurování jsme konzultovali s řadou odborníků, nicméně největší oporou nám byli kolegové z brněnského Archeologického ústavu AV ČR,” popisuje pracovní postup Milan Stecker, restaurátor Vlastivědného muzea v Olomouci.
Ručně dlabaný monoxyl byl vyroben z jednoho kmene asi dvě stě let starého dubu. Trup lodi má mírně kónický tvar s největší šířkou v zadní čtvrtině. Na mírně zahrocené přídi se nalézá částečně dochovaný kruhový otvor, který pravděpodobně sloužil k uvázání plavidla. Záď byla nejspíše opatřena obdélným otvorem pro kormidlo. Vnitřní prostor lodi zpevňují čtyři výstužná žebra. Při prvotním ohledání byly na trupu registrovány stopy po bronzových, případně železných, nástrojích (patrně seker). Monoxyl dosahuje celkové délky 10,5 m, maximální šířky 1,05 m a je 0,6 m vysoký. Síla zachovaného dřeva osciluje od 30 do 180 mm.
“Lodě vyrobené z jednoho kmene stromu zaznamenáváme v Evropě v době kamenné, bronzové i železné. V České republice jsou datovány zejména do raného středověku (6.–12. století) s tím, že jejich nálezy registrujeme jak z Čech, tak z Moravy,” doplňuje podrobnosti Lukáš Hlubek.
Na základě odebraných vzorků z mohelnického plavidla i objevených kůlů se podařilo v dendrochronologických laboratořích určit stáří monoxylu. Podle provedené analýzy letokruhů dřeva bylo stanoveno datum pokácení stromů na roky 281 a 301 př. n. l. “Tyto letopočty odpovídají mladší době železné (cca 400–50/30 př. n. l), kdy na Moravě sídlili z antických pramenů známí Keltové. Ostatně v okolí jezera evidujeme také keltské sídliště a je možné přepokládat jejich vzájemnou spojitost,” dodává Lukáš Hlubek.
Podle propočtů britského badatele J. S. Rogerse, který se zabývá lodní dopravou, mohl tento člun uvézt tři osoby a ještě dalších 880 kg nákladu. Z tohoto důvodu lze mohelnický monoxyl označit za obchodní, nákladní či kupeckou loď, sloužící k transportu zboží nebo osob po řece Moravě v mladší době železné. V současné době jde o vůbec nejstarší dochované plavidlo z jednoho kmene stromu v České republice.
Příběh kamene - expozice geologie, archeologie a lapidária Vlastivědného muzea v Olomouci, kterou najdeme v barokních sklepních prostorách paláce bývalé jezuitské univerzity na Denisově ulici č. 30, otevřela poprvé své brány návštěvníkům v roce 2013. Od té doby prošla poměrně výrazným vývojem. V současné době mohou návštěvníci na deseti tematických stanovištích obdivovat keltský monoxyl, kovové nástroje a především kámen, který je zde představen v různých formách: jako hornina, poté opracovaný do podoby nástroje, a nakonec přetvořený v umělecké dílo.
Kámen se rodí, proměňuje a zaniká, stejně jako člověk.
Kámen má různou podobu a vlastnosti, stejně jako člověk.
Kámen by mohl vyprávět, kdyby měl ústa, stejně jako člověk.
Podrobnější informace podá
PhDr. Lukáš Hlubek
archeolog
e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
tel: 585 515 151
